Mnoho lidí se s příchodem prvních mrazů a prvního sněhu ptá, jak divoká zvěř přečkává nehostinnou zimu. Jedním z vůbec nejčastějších dotazů, které od milovníků přírody dostáváme, zní: má liška zimní spánek? Odpověď na tuto otázku vás možná překvapí, ale na rozdíl od medvědů, svišťů nebo ježků, lišky v zimě nespí. Jsou plně aktivní a naprosto dokonale přizpůsobené drsným klimatickým podmínkám. Na portálu Profimysl.cz se dnes detailně podíváme na to, jak liška obecná tráví ty nejchladnější měsíce v roce a proč je pro ni mráz vlastně obdobím nejvyšší aktivity.
Proč liška nemá zimní spánek?
Zimní spánek (odborně hibernace) je strategie přežití, kterou využívají zvířata neschopná v zimě najít dostatek přirozené potravy, nebo ta, jejichž tělo neumí dostatečně regulovat teplotu. Liška obecná je však neobyčejně přizpůsobivý predátor a takzvaný potravní oportunista. Její pestrý jídelníček se v zimě sice výrazně mění, ale díky své bezkonkurenční vynalézavosti hlady netrpí. Zatímco v létě loví obojživelníky, hmyz a ráda si smlsne i na ovoci, v zimě se spoléhá hlavně na drobné hlodavce. Hraboše a myši dokáže lokalizovat hluboko pod sněhem díky svému fenomenálnímu sluchu. Tento specifický způsob lovu, kdy liška vyskočí do vzduchu a jako šíp se vrhne po hlavě do sněhové pokrývky, se nazývá myškování. Zimu jí pomáhají přečkat i mršiny, které v lese zbydou po jiných predátorech.
Jak se lišky chrání před mrazem?
Aby liška krutou zimu přežila v plném zdraví a bez nutnosti upadat do letargie nebo zimního spánku, prochází její tělo úžasnou podzimní proměnou. S příchodem prvních chladných dnů jí začne růst hustá, kvalitní zimní srst s bohatou podsadou, která funguje jako dokonalý přírodní izolant. I samotné tlapky má zespodu mnohem více osrstěné. Tento jemný kožíšek ji chrání před omrzlinami při dlouhých přesunech po ledě a zmrzlém sněhu. Navíc chytře využívá svůj dlouhý a huňatý ocas (myslivecky zvaný oháňka) jako přenosnou přikrývku. Když se uloží ke spánku, stočí se do těsného klubíčka a ocasem si pečlivě překryje citlivý čenich i tlapky, čímž naprosto minimalizuje únik drahocenného tělesného tepla.
Zimní období je časem liščích námluv
Dalším, a z biologického hlediska tím nejdůležitějším důvodem, proč liška nemůže trávit zimu spánkem, je její rozmnožovací cyklus. Zimní měsíce – obvykle konec ledna a únor – jsou totiž obdobím liščích námluv, kterému myslivci odborně říkají kaňkování. Během těchto mrazivých nocí jsou lišky dokonce mnohem aktivnější než v parném létě. Při toulkách noční krajinou je můžete velmi často slyšet, jak se ozývají typickým chraplavým štěkotem a protáhlým vytím. Těmito zvuky se samci a samice vzájemně dorozumívají na obrovské vzdálenosti v zasněžených lesích. Kdyby u lišek probíhal klasický zimní spánek, přišly by o jediné krátké období v roce, kdy mají šanci zplodit nové potomstvo. Jaro by už bylo příliš pozdě na to, aby mláďata do další zimy stihla vyrůst a zesílit.
Co dělat, když v zimě potkáte lišku?
Pokud při vaší zimní procházce zasněženou krajinou náhodou narazíte na lišku, rozhodně není žádný důvod k panice. V drtivé většině případů si vás liška všimne mnohem dřív než vy jí, a pokud není vyloženě zahnána do kouta, raději se tiše ztratí v lesním porostu. Nikdy se ji nepokoušejte krmit lidským jídlem. Divoká zvěř si potravu dokáže najít sama i v těch nejtěžších podmínkách. Zastavte se, potichu dýchejte a užívejte si ten magický a poměrně vzácný okamžik pozorování tohoto chytrého tvora v jeho přirozeném divokém prostředí. Nyní už bezpečně víte, že liška zimní spánek nepotřebuje a naši zimu zvládá s naprostou lehkostí a vrozenou elegancí.
