Nainstalujte si prosím Flash Player.

Pomoc myslivců koroptvi polní

Ochrana přírody | 03.02 2010 Email    Delicio.us - save this page

Pomoc myslivců koroptvi polní

Úvod

U řady živočichů, kteří obývají intenzivně zemědělsky obhospodařovanou krajinu došlo vlivem negativních změn životního prostředí za posledních padesát let k jejich výraznému úbytku. Mezi ně dnes počítáme i koroptev polní, kdysi velmi hojnou zvěř, nyní ohroženého polního kura.

Vhodné přírodní podmínky však nejsou všechno. Staří myslivci měli propracovaný systém celoroční péče o koroptve. Jejím základem byla záchrana ohrožených a vysečených hnízd a následné dolíhnutí a adopce kuřátek, doplněná zimní péčí včetně komorování. Tyto tradiční a ověřené způsoby hospodaření s koroptví dnes v stále více využívané krajině je obtížné použít. Na hospodaření s koroptví a tehdejší bohaté výřady dnes vzpomínají jen pamětníci. Tak jako v celé bývalé „první republice“ i v tehdejším okrese Velká Bíteš byly stavy a tím i úlovky vysoké, ročně se zde lovilo průměrně 245 ks/l tis. ha. Po zastavení lovu začátkem 70. let myslivci o koroptev většinou ztratili zájem úplně. Mladé generace myslivců se s ní dnes seznámí už jen při přípravě na zkoušky o první lovecký lístek. Pomoci ohrožené koroptvi a dosáhnout jejího zvýšeného výskytu je možné pouze komplexní ochranou jejich stávanišť a diferencovanou péčí o ni. Rozhodující vliv má kvalita ekosystému, která přímo určuje jaké množství koroptve v něm najde vhodné podmínky ke své existenci.

mapka

Okres Žďár nad Sázavou je tvořen různorodou krajinou, rozkládající se od nejnižšího místa u Dolních Louček s 250 m.n.m., přes většinu území ve výšce kolem 500 m.n.m., až po hluboké lesy s vrcholy Českomoravské vrchoviny překračujícími 800 m.n.m.. Velkou část území tvoří intenzivně obdělávaná pole. Mnohde se zachovaly meze a remízky prostřídané menšími lesíky. Časté jsou potoky a rybníky, lemované další zelení. Proto můžeme uvažovat o tom, že vhodné podmínky pro koroptve by mohly být až ve 3/5 honiteb našeho okresu. O tom, že koroptev u nás stále úspěšně přežívá i v podmínkách velmi negativně ovlivněných civilizací, svědčí následující údaje. V roce 1991 bylo sečteno v okrese (výkaz Mysl. 1 - 01) 2657 ks koroptví a v r. 1995 dokonce 4438 ks. I když po tuhé zimě v r. 1996 nastal pokles na 2488 ks, v roce 2001 se v 70 honitbách okresu ze 130 sečetlo už 2350 koroptví. Cílem snahy nejen myslivců by mělo být rozmnožení koroptví z dnešních kritických počtů alespoň na záchovné. K tomu je nutné oživit zkušenosti našich starých koroptvářů, doplnit je poznatky výzkumu a toto praktikovat v dnešních poměrech. To vše není jednoduché ani snadné.

Člověk by na počátku 3. tisíciletí už měl mít při využívání přírodních zdrojů, tedy i krajiny zemědělstvím, zájem nejenom na ekonomicky výhodné výrobě potravin, ale i na zachování všech forem života v mnohem širším rozsahu než na omezené ploše chráněných území. Také myslivci si začínají uvědomovat, že svou prací ke zvelebení krajiny připravují vhodné životní prostředí nejen pro koroptev, ale i pro další mnohdy ohrožené druhy rostlin a živočichů, včetně dalších druhů zvěře. Jestliže tohoto cíle dosáhneme prostřednictvím praktické myslivosti, prokážeme tím, že myslivost stále je cestou rozumného, vyváženého a ekologického přístupu k přírodě. K uskutečnění těchto záměrů můžeme využít možností daných dotační politikou státu na podporu ohrožených druhů zvěře a programu péče o krajinu. Další možnosti souvisí se vstupem našeho státu do EU. Je třeba o těchto záměrech jednat s vlastníky pozemků a jejich uživateli, kteří na nich hospodaří. Současná situace, kdy se dá předpokládat další útlum zemědělského hospodaření, je těmto snahám příznivá. Je nezbytné spojit své síly nejen v honitbách, ale i mimo ně bez ohledu na jejich hranice a využít znalostí dalších často i nemysliveckých odborníků.

V období sedmdesátých a osmdesátých let se koroptev polní téměř úplně vytratila z myslivecké činnosti, ale i z pozornosti veřejnosti. Teprve v roce 1996 se uskutečnilo v okrese první vypouštění 24 ks dospělých koroptví do honiteb, v r. 1997 to bylo 30 ks koroptví. v r. 1998 se vypustilo 128 ks a na jaře roku 2001 bylo vypuštěno už 200 ks dospělých koroptví v 5-ti honitbách. Podobné údaje zjišťujeme i v roce minulém. Z výsledků tohoto zazvěřování vyplývá, že došlo k určitému posílení místních populací v honitbách, kam byly vypuštěny, avšak někdy se tyto koroptve přesunuly do sousedních honiteb. Protože jde o dospělé koroptve, nebývají ztráty způsobené predátory příliš velké. Vyhodnocení celkových ztrát je obtížné a k jejich zjištění, až na výjimky, nepomáhají ani křídelní značky, kterými jsou koroptve při vypouštění označeny. Možná, že skutečný význam vypouštění koroptví pro posílení stavu v honitbách nejlépe charakterizuje skutečnost, že většina honiteb už tuto akci znovu neopakovala. Zásadní úlohu tu patrně hraje to, že koroptve jsou téměř vždy vypouštěny do krajiny pro ni nepřipravené. Nicméně tato činnost myslivců, která i když není vždy prováděna po odborné stránce zcela správně, je často jejich první příležitostí, aby se seznámili se zvěří, která byla dlouho mimo jejich pozornost. Pokud k ní získají dobrý vztah, navíc podpořený dosažením jen trochu příznivých výsledků zazvěřování, může to být počátek jejich soustavné práce s koroptví.

Dnes už jsou v okrese honitby, které se zabývají problematikou koroptve všestranně. Nestaví jen nová zařízení ke komorování a chovu koroptve, nespoléhají na samotné zazvěřování, ale připravují pro ni také v krajině příznivé podmínky. Začali využívat dnes už skoro zapomenutých zkušeností našich předchůdců při použití různých způsobů chovu a péče o zvěř v době nouze. Zazvěřování odchovanou koroptví je jen malá část jejich práce, protože správně dávají přednost práci s místní divokou populací koroptve v honitbě. Zatím je nejdále skupina myslivců soustředěná kolem malé obce Milešín v jižní části okresu Žďár nad S. blízko Křižanova, která je dnes po schválení Krajským úřadem kraje Vysočina středem Oblasti chovu koroptve polní „ Křiby“. Tito myslivci dokázali využít místních vhodných podmínek. Někteří z nich jsou sami vlastníky pozemků. Po dohodě s dalšími vlastníky půdy začali s úpravami zemědělsky využívané krajiny. K tomu využili a dále využívají dotace poskytované k podpoře ustupujících populací původních živočišných druhů, jejich přirozených společenstev a stanovišť – tedy i koroptve polní – v rámci Programu péče o krajinu MŽP ČR. Také využili dotaci MZe ČR na podporu zazvěřování honiteb vypouštěním koroptví. Brzy dosáhli příznivých výsledků a proto začali s koroptví pracovat na větším území a realizovat rozsáhlejší záměry, mezi něž hlavně patří úprava krajiny vytvořením pruhových potravních políček, úhorů, remízků apod. dnes už na výměře kolem 10% území. Ověřením starých mysliveckých zkušeností v praxi se ukázalo, že se i v dnešních změněných podmínkách dají z velké části použít jako nejvhodnější způsoby záchrany koroptve polní. Je možné přitom využít typických vlastností koroptve, které si podržela až do dnešních časů beze změny. Dosud jsme tuto její nepřizpůsobivost hodnotili často jen negativně. Nyní zjišťujeme, že to poskytuje mnoho možností, které můžeme vhodným způsobem využít. Jde o to, abychom pracovali se znalostí její biologie a využívali při jejím obhospodařování příležitostí, které máme téměř v každé honitbě, alespoň na části její výměry, k dispozici.

Hospodaření s koroptví nás přivádí až ke kořenům naší myslivosti, která vycházela z pečlivého poznání zvěře a jejích životních potřeb. Za použití co nejmenších vstupů energie, se znalostí místních poměrů byly dosahovány pilnou a promyšlenou prací myslivců dobré výsledky. Ano, tyto kořeny spočívají především v ochraně zvěře a vytvoření vhodných životních podmínek, spolu s citlivým přístupem ke krajině a přírodním zdrojům. Na příkladu práce s koroptví polní se přibližujeme, ba ztotožňujeme s principy ochrany přírody a tvorby životního prostředí. Což není nic nového, protože to bývalo nedílnou součástí naší české myslivosti. A dnes se opět stávají základní podmínkou její obrody a nezbytné transformace v moderní odvětví lidské činnosti vykonávané v přírodě. Ukazuje se, že pouhé legislativní vyhlášení koroptve polní ohroženým živočichem a některé aktivity jako Koroptev polní - pták roku, propagační brožury a pod. nemohou koroptvi účinněji pomoci. Toho budou schopni asi jen myslivci s jejich dokonalou znalostí místních podmínek a schopností úspěšně jednat se zemědělci a vlastníky pozemků. Práce s koroptví je velkou příležitostí k osvědčení významu myslivosti pro naši společnost. Dosavadní zkušenosti myslivců z uvedené oblasti chovu jsou při jednání s vlastníky a uživateli pozemků, pokud se týká koroptve, většinou pozitivní. Je patrně chybou, že dosud podléháme jisté setrvačnosti názorů a aniž bychom o věci s vlastníky či uživateli pozemků jednali a naše záměry jim srozumitelně vysvětlili, předpokládáme předem jejich negativní stanovisko. Naopak občané velmi příznivě hodnotí to, že se zase po mnoha letech mohou v krajině potkávat s koroptví.

Většina myslivců je dnes vlastníkem alespoň malého pozemku a úpravy krajiny pro koroptev se bez souhlasu vlastníků neobejdou. To co v dobrovolné ochraně přírody znají a se značnou propagací nyní budují pod názvem „ Místo pro přírodu“ či "Pozemkové spolky", máme v myslivosti již zajištěno a právně upraveno. Vždyť honební společenstva jsou vlastníky honiteb a správci pozemků a jsou zřizována za účelem výkonu práva myslivosti. Vztahy mezi vlastníky a uživateli honiteb jsou upraveny nájemní smlouvou. Tam, kde myslivecky hospodaří samotný vlastník honitby nebo honební společenstvo ve vlastní režii, je věc ještě jednodušší. Poskytnutí třeba jen malé části pozemků k úpravě krajiny, jako nejúčinnějšího způsobu podpory koroptve polní, je základní podmínkou úspěchu. Dosažené výsledky správnost tohoto záměru potvrzují.

Možnosti zvyšování stavů koroptví v zájmovém území Milešín

Činnost myslivců dělíme na tři hlavní úseky:

  1. Celoroční péče o koroptev
  2. Řízený chov s následným vypouštěním
  3. Úpravy biotopu pro koroptev polní

1. Celoroční péče o koroptev

a) Zimní přikrmování

b) Odchyt, komorování a vypouštění koroptví

c) Ochrana koroptví při zemědělských pracích

a) Zimní přikrmování

Myslivecká péče o koroptev se dosud zaměřovala pouze na zimní přikrmování, které ovšem nebylo prováděno, tak jak by mělo být. Základem pro zimní péči je výroba dostatečného množství kvalitních přikrmovacích zařízení. Vše pro zimní přikrmování koroptví je dobré připravit do začátku podzimu. Zřídili jsme zásypy „pod rohatinkou“, protože mají výhody při manipulaci a uskladnění rohatinek vůči klasickému koroptvímu „A“ zásypu. Výroba rohatinek je také výrazně jednodušší a méně finančně náročná, včetně jejich údržby mimo krmnou sezónu.

Příprava „rohatinky“ pro zimní krmení: Záštitu o rozměrech 1 x 1 m postavíme proti směru převládajících zimních větrů. Pod rohatinku nasypeme 10 litrů říčního písku a zadky od mlátičky nebo čističky obilí smíchané s obilím (pšenice, ječmen, žito). Záštitu kryjeme smrkovým chvojím, stačí 4 – 6 silných větví o délce 1,2 – 1,5 m, které k záštitě přibijeme hřebíčky.

Několikrát jsme pozorovali, že i v době bez sněhové pokrývky se koroptve zdržovaly poblíž zásypu s chvojím, které byly nainstalovány ve volném prostoru polí. I když v této době zásyp nevyužívaly jako zdroj potravy, fixovalo se hejnko v jeho blízkosti zvláště v době denního odpočinku koroptví, protože sloužil jako blízký úkryt v případě útoku pernatého dravce. Tak si současně zvykly na nový (a pro ně vhodný) objekt krytu (a později i zdroje potravy) ještě před příchodem zimy. Doporučujeme proto rozvézt zásypy po honitbě (do míst výskytu koroptvího hejna v době pozdního podzimu) do 15. listopadu, nejpozději však s příchodem prvního sněhu.

Přikrmováním jsme schopni koroptvím nahradit chybějící část jadrné potravy a písek, nutný pro dokonalé trávení. Podstatně důležitější je však „zelená“ část potravy, s jejímž zajištěním jsou většinou obtíže. V zimním období je nezbytná z důvodu zabránění avitaminózy v organizmu koroptve. Ideálním způsobem předkládání „zelené“ potravy v zimě je zajistit dostupnost koroptvím k zdrojům této potravy, která se nachází v honitbě. V této době tu jsou pouze ozimy a trvalé travní porosty na lukách. V případě vyšší nebo zmrzlé sněhové pokrývky jejich přístupnost zajišťujeme pluhováním za úplatu přes soukromého zemědělce, který udržuje sjízdnost silnic v obci. Provádíme to ovšem jen tam, kde to vlastník nebo uživatel pozemku povolí. Problém zelené potravy lze řešit i zavedením krmné kapusty do pruhových potravních políček. Krmná kapusta je vysokého vzrůstu a snáší velmi dobře nízké teploty, čímž se udrží hluboko do zimy.

V zimě zásypy kontrolujeme a doplňujeme nejméně 1 x týdně. V případě přívalu sněhu spojeného s větrem, kdy hrozí zavátí zásypu, obsluha ho nejpozději do 24 hodin od přejití vánice obejde a od sněhu uvolní. Přikrmujeme obilím (pšenice, ječmen a žito) se zadinou obilní nebo zdrolky ze sena. Dvakrát za zimu doplňujeme písek. Každý zásyp je vysoce mobilní. Obsluha je schopná jej přemístit podle výskytu hejnka. Toto opatření se nám jeví po zkušenostech ze zimy 1999/2000 jako poměrně důležité.

Pro myslivce, kteří chov koroptve hodlají realizovat profesionálně, by však mělo být prioritou zakomorování dostatečného počtu koroptví přes zimu.

b) Odchyt, komorování a vypouštění koroptví

Pro zimní odchyt a následné komorování koroptví v zimě 2001/2002 se rozhodly honitby Heřmanov, Vlkov u Velké Bíteše, Březeny Březí a Borovina Radňoves na základě výborných zkušeností s komorováním koroptví a s tím spojeného zvýšeného stavu koroptví v zájmovém území Milešín v letech 1999-2001.

O důležitosti a správnosti zimního komorování po získaných zkušenostech jsme plně přesvědčeni. Za účelem porovnání jsme ve dvou částech honitby sledovali početní stav dvou hejn koroptví v období od 1.9.2001 do 31.1.2002. Hejna žily ve shodných podmínkách, byly od sebe vzdáleny asi 500 m. V obou částech honitby byly provedeny úpravy biotopů tvorbou pruhových potravních políček a i krytové možnosti (rozptýlená zeleň) byly shodné. Myslivecká péče přes zimu sestávala z přikrmování pod rohatinkami ve stejném množství krmiv i v intervalech obsluhy. Počty jedinců byly sčítány prakticky od ukončení sklizně hlavních zemědělských plodin. První hejno o počtu 23 ks (v září) šlo do zimy se stavem 20 ks, druhé se stavem 19 ks. Z prvního bylo 25.12. 2001 odchyceno pro komorování 18 ks, v té době se jednalo o celé hejno. Druhé hejno bylo v honitbě dále přikrmováno a stavy koroptví počítány. Komorované hejnko bylo po dvou měsících komorování vypuštěno v únoru do honitby zpět se ztrátou jedné koroptve (úhyn v komoře). Celková ztráta na tomto hejnu byla od září do března 6 ks (30) %. Ve druhém, nekomorovaném hejnu dosáhla ztráta za stejné období 16 ks (80%). V tomto hejnu nastal největší úbytek počtu koncem prosince a v lednu. Tedy v době, kdy zima v našich podmínkách vrcholí.

K odchytu koroptví pro jejich komorování jsme si připravili podražce, vlčky a přívlač. Mimo to byly 3 koroptve odchyceny nahodile do sklopců, umístěných při stěnách komor jako ochrana proti predátorům. Nejvíce - 95 % koroptví bylo odchyceno do podražců, které byly umístěny pod zástěny rohatinek. Jen 3 % odchycených koroptví připadlo na vlčky a 2 % na ostatní odchyt. K použití přívlače nakonec vzhledem k vysoké úspěšnosti odchytu pod podražce nedošlo. Nebylo by však správné dovodit na základě těchto výsledků, že používání vlčků k odchytu se neosvědčilo. Tam, kde jsme je u nás použili, se plně osvědčily. Přece jen však je jejich instalace na rozdíl od podražců časově náročnější, včetně další následné obsluhy. Při odchytu je nutná stálá vizuální kontrola myslivcem, což je nutné jako prevence proti nenechavcům. I jejich výroba, údržba a uskladnění po odchytu jsou náročnější než u podražců. Zima se souvislou a trvalou sněhovou pokrývkou začala poslední týden v listopadu a od té doby výška sněhu stoupala až do svého vrcholu v druhé polovině ledna. Koroptve zásypy začaly pravidelně a intenzivně navštěvovat po 10. prosinci, k odchytu jsme přistoupili kolem vánoc. Vrchol odchytu nastal počátkem ledna. Tehdy koroptve zásypy s podražci navštěvovaly téměř bezmyšlenkovitě. I když bylo ráno pod zásypem odchyceno několik koroptví, ostatní ze zbytku hejna se podařilo odchytit ten samý den večer pod stejným podražcem. Byly pak rychle dopraveny do stejné komory ke svým družkám. Úspěšnost celkového odchytu v zimě 2001/2002 dokazuje 169 ks koroptví ( 65 %) odchycených z místní divoké populace v honitbách, která čítala 260 ks. Tento velký počet koroptví dokazuje, že myslivecká činnost postavená na komorování místní divoké populace koroptví, spojená s kvalitním zimním přikrmováním a úpravami biotopů, přináší mnohonásobné zvýšení počtu. Nezanedbatelným předpokladem k dosažení těchto výsledků je i to, že se naši myslivci naučili správně koroptve odchytávat. Během chytání jsme také odchytili 4 mladé koroptve s křídelní značkou. Jednalo se podle naší evidence o jedince, kteří byli s celibátníkem vypuštěni do honitby počátkem srpna 2001. Šlo o kohoutka celibátníka z domácího odchovu a kuřátky v počtu 8 ks, která k němu byla přidána ve stáří 24 hodin. Do honitby byli vypuštěni ve stáří vidlaček. Tyto koroptve se asi po ztrátě celibátníka přidaly k divokým koroptvím. S nimi pak byly ve dnech 24. - 25. prosince odchyceny. Chováním se v hejnu nijak od divokých koroptví nelišily a že jde o odchovanou zvěř jsme zjistili až při příjmu do komory. Z tohoto myslivci vytvořeného hejnka s celibátníkem do doby odchytu ve volné přírodě přežilo 44 % odchovanců. Po spojení s divokou populací získali potřebné návyky a přežili. To dokazuje, že jednou z možností jak vracet reintrodukovaná koroptví kuřata do honitby je právě odchov koroptví pod náhradní rodičem. Tento způsob byl dříve myslivci běžně využíván.

V extrémně nepříznivém počasí (sníh a vítr) se koroptve na zásypu zdržují téměř celý den. Podobně věnují celodennímu vyhledávání potravy v zimním období čas i tam, kde nemají možnost doplnit zásoby z umělého přikrmování jádrem (např. celodenní aktivita koroptví na poli s ozimem). V případě, že koroptve mají ve svém zimním stávaništi pravidelně doplňovaný zásyp, snižuje se pak jejich potravní aktivita na dobu od 6,30 – 8,00 hodin ráno, částečně v poledních hodinách od 11 – 12 hodin a navečer mezi 14 – 16,30 hodin. Ostatní část dne pak tráví v blízkosti krytu na výsluní bez výrazné pohybové aktivity. Podobně se koroptve chovají v těch obdobích roku, kdy mají neomezenou možnost příjmu potravy, s výjimkou období intenzivního růstu kuřat, která potravu sbírají celodenně. Časový snímek upozorňuje na nejvhodnější dobu pro zimní odchyt koroptví. Vysoké % odchytu (81%) v čase mezi 14 – 17 hodinou vyhovuje době, kdy se myslivci i vzhledem ke svému zaměstnání mohou snadněji odchytu věnovat. V honitbách oblasti chovu Křiby se odchytlo 95 % koroptví podražcem, pod kterým se lépe odchytávají koroptve navečer. Když jdou za šera před východem slunce koroptve na zásyp, nevidí obsluha podražce, jsou-li už všechny koroptve z hejna pod podražcem. Dále se může stát, že když např. rám podražce spodní stranou nepřiléhá těsně k stříšce zásypu, může část se část koroptví zdržovat při braní zobu mimo podražec, což nelze za ranního šera rozpoznat ani obzorkou. Zato v odpoledních hodinách, kdy jdou koroptve na zob před nocováním za plného světla můžeme vývoj situace výborně sledovat a odchyt provedeme až tehdy, jsou-li všechny koroptve z hejna pod rámem podražce.

Přepravu odchycených koroptví do komor lze provádět v manipulačně - vypouštěcích bednách, pletených proutěných koších nahoře zabezpečených pytlovinou nebo v hustém, ale dostatečně vzdušném pytli. Při transportu koroptví ze vzdálenějších částí honitby do centrální komory, je nutné dát přednost manipulačně - vypouštěcím bednám. Přeprava odchycených koroptví musí být bezpodmínečně šetrná a rychlá. Při přejímání koroptví do komor po odchytu je vhodné provést jejich přeléčení a doporučujeme i jejich označení. Přeléčení provádíme aplikací léčiv a vitamínů zobákem přímo do volete koroptve. Způsoby aplikace medikamentů komorované zvěři přes nápoje nebo potravu jsou nedokonalé a neprůkazné v tom, že nemáme jistotu zdali je veškeré koroptve v potřebném množství přijaly. Označení koroptví v komoře můžeme provádět křídelní značkou nebo zkrácením určitého brku v křídle. Vedením záznamů o odchytu, kde jsou uvedeny den a místo odchytu, počet odchycených jedinců, pohlaví a věk, získáme přesné údaje o koroptvích v jednotlivých komorách. To slouží mimo jiné např. při jarním vypouštění (podle označení) k tomu, že dokážeme koroptve vrátit zpět do stejné lokality, kde jsme je odchytili.

V případě, že potřebujeme část populace vyměnit pro ozdravení krve v honitbě, volíme k tomu slepičky. Kohoutků máme vždy větší množství (pro ztráty v jarním období) a dále kohoutci jsou ti, kteří určují v době rozštipování budoucí hnízdní okrsky a dále je brání proti ostatním párkům. Proto je důležité vypouštět kohoutky v lokalitách jejich zimního odchytu (znalost místních podmínek) protože jsou zárukou toho, že cizí slepičku (vyměněnou) v honitbě udrží. Nejlépe je při komorování oddělit kohoutky a slepičky zvlášť. Nezbytnou podmínkou je přesná evidence a označení jednotlivých koroptví podle místa odchytu. Komora pro koroptví kohoutky by měla být vybavena tak, abychom ji mohli v případě potřeby úplně zastínit proti vnikání denního světla. Selekcí kohoutků ve zvláštní komoře a příp. jejich zatemňováním zamezíme vzniku poranění, které nastává koncem zimy v době oteplování v souvislosti s jejich aktivitou při rozštipování (toku). Stane se, že jsme nuceni komorovat odchycené kohoutky a slepičky společně. V tom případě jednotlivá odchycená hejna komorujeme v malých komorách a k nim pak již další koroptve (např. odchycená menší hejnka nebo jednotlivé kusy) nepřidáváme. Tyto jsme nuceni komorovat ve zvláštních komorách. Docházelo by totiž k potyčkám mezi koroptvemi z cizích hejn a ke zraňování nedominujících jedinců. Při tomto způsobu komorování však při větším odchytu musíme předem připravit větší množství oddělených komor a proto jej nelze všude doporučit. U nás jsme v zimě 2001/2002 díky nečekaně vysokému odchytu byli nuceni po naplnění kapacity stálých komor přikročit i k nouzovému komorování samostatně po odchycených hejnech. Vše jsme řešili tak, že v odchovných voliérkách (určených pro letní chov) o velikosti 2 x 4 x 1,5 m jsme komorovali jednotlivá silná hejna. Tyto voliérky byly ze všech stran (mimo čelo s dvířky) kryty jutovými plachtami. Toto řešení může být alternativou i pro ty myslivce, kteří s koroptvemi pracují sami – přes léto mohou ve voliérce koroptve odchovávat (např. za pomoci náhradního rodiče) a stejnou voliérku po úpravě v zimním období mohu použít ke komorování odchycených koroptví.

Obsluhu a přikrmování komorovaných koroptví je dobré provádět stále ve stejném oblečení a používat přitom stejnou gestikulace. Pak se komorované koroptve už během prvního týdne po odchytu zklidní a na obsluhující osobu si rychle zvyknou a před ní se už nevyrušují. Vzrušivě koroptve reagují vždy na modrou barvu, zvláště ve světlejších odstínech. V komoře je nutné zbudovat záštitu - dostatek krytu k tomu, aby zde komorované koroptve měly v případě potřeby pocit bezpečí. Komoru je nutné upravit i tak, aby se z ní dali rychle a bez zbytečného vyrušování komorované zvěře odstraňovat uhynulí, nebo jinak retardovaní jedinci a také proto, aby i vykomorování na jaře proběhlo bez ztrát a poranění. U odchycených koroptví byla převaha mladých kusů do stáří 6 měsíců při odchytu nad starými (rodiči) ve stáří do 18 měsíců a dále bylo více kohoutků nad slepičkami o 16 %. Neméně zajímavý je i fakt, že starých kohoutků bylo odchyceno o 26 % (7 ks) více jak starých slepiček. Celková převaha koroptvích kohoutků pak přímo vybízí myslivce k druhům reintrodukce odchovaných kuřat tímto způsobem, když kohoutky využijeme jako celibátníky pro vodění kuřátek v letním období. Převaha starých kohoutků nad slepičkami v zimním období svědčí i o vyšších ztrátách na slepičkách v průběhu roku (např. při hnízdění – senoseč). Zde se nabízí možnost reintrodukce odchovaných kuřátek prostřednictvím kohoutkům v honitbě (po senoseči), kteří ztratili slepičku při hnízdění. V honitbě pak zůstávají tak dlouho, než se sami přidají k některému z hejnek (srpen-září). Tito kohoutci by ještě mohli být ideálním náhradním „rodičem“ uměle vylíhlým kuřátkům v letním období, která by se podařilo k těmto kohoutkům přidat. Je pochopitelné, že i v komorách a to i přes odbornou péči včetně veterinárního dohledu, dochází na komorované zvěři ke ztrátám. Úměrně s délkou komorování stoupá % ztrát na komorovaných koroptvích. Za měsíc komorování je to asi 5 % a celková ztráta při komorování v období prosinec 2001 – únor 2002 činila téměř 12 %. Z celkem 20 ks uhynulých kusů při komorování bylo 11 kohoutků a 9 slepiček, z toho bylo 18 ks mladých (půlročních) a 2 staré (1,5 roku) koroptve.

Každou uhynulou koroptev jsme v rámci veterinárního dozoru nechali vyšetřit Veterinární a farmaceutickou univerzitou v Brně, fakultou veterinárního lékařství, klinikou chorob drůbeže a ptactva. V patomorfologickém vyšetření se u všech kusů opakovalo zjištění, že příčinou úhynu byly : poranění kůže v oblasti krku s oštípaným peřím, vykrvácení, celková vyhublost, zažívací aparát bez potravy, vnitřní orgány bez patologického nálezu, parazitologické vyšetření střevního obsahu bez nálezu. K většině ztrát docházelo v komorách do týdne od příjmu odchycených koroptví do komor. Na jedincích, později uhynulých, bylo možné předem pozorovat menší pohybovou aktivitu, následovalo vyloučení z hejnka (koroptve je od sebe odháněly štípáním v oblasti krku a hlavy) a poté následoval úhyn. Ke kanibalismu nedošlo. Po úhynu si ostatní koroptve uhynulého kusu už nevšímaly. Pravděpodobnou příčinou uhynu těchto koroptví byl stres z nového uzavřeného prostředí, ostatní příčiny lze podle výsledků vyšetření vyloučit.

Při vypouštění komorovaných koroptví zpět do honitby na jaře 2002 prováděl Institut ekologie zvěře Brno také vážení vzorku vypouštěných koroptví. Tak byla zjištěna byla průměrná váha u kohoutků 383,83 g a u slepiček 354,20 g, průměrná váha celkem činila 372,44 g. Přestože výsledky patologického vyšetření uhynulých koroptví během komorování vypovídaly o dobrém zdravotním stavu místní divoké populace, byly tyto koroptve v průběhu komorování (a také při vypouštění do honitby na jaře) praktickým veterinárním lékařem přeléčeny a byla jim aplikována dávka vitaminů. Toto je nutné provádět při každém komorování koroptví.

Dále prováděl Institut ekologie zvěře Brno při vypouštění koroptví do honitby na jaře vyšetření ze vzorků krve na aviární tuberkulozu (zjištění negativní), Mycrobacterium subsp. avium (negativní) a Mycrobacterium intracellulare (pozitivní u téměř 37% ks). Protilátky na antigen Mycrobacterium intracellulare podle dr.Vodňanského svědčí o kontaminaci odchovného zařízení (případně krmiva) tímto druhem mycrobacterií. Z tohoto vyplývá, že je třeba důsledně pečovat o hygienu komory a předkládaného krmiva během komorování. Po jeho skončení je nutné komory perfektně dezinfikovat nejlépe opakovaně. Při porovnání komorovaných a nekomorovaných koroptví v úseku Milešín v zimě 2001/2002, kdy u koroptví v honitbě zimní ztráty v období prosinec - leden činily téměř 79%, se ukazují ztráty v komorách jako nicotné. V honitbách oblasti chovu Křiby, kde se komorovalo, dosáhly ztráty na volné zvěři za období září 2001 - březen 2002 téměř 38 %. Tam kde se ke komorování nepřistoupilo, byly ztráty téměř 75 %. Přestože komorování koroptví je spojeno s množstvím práce a času a i když se vyskytnou ztráty (do12%), lze konstatovat, že toto je skutečně nejrychlejší a nejefektivnější cesta (za předpokladu současného provádění úprav biotopů) k záchraně místní divoké populace koroptví.

Z komor vypouštíme koroptve v předjaří z vypouštěcích beden vlastní konstrukce do předem „ošetřených“ lokalit proti „škodné“ (plašiče, „zavětření“ remízu proužky látek napuštěných petrolejem, voňavkou apod.). V těchto lokalitách provádíme zvýšenou ostrahu proti „škodné“ a to až do doby úplného rozštipování (spárkování) a obsazení honitby koroptvími párky. Otvorem ve stropní části bedny vkládáme koroptve do bedny. Bednu přenáší dvě osoby. Bednu tedy lze použít nejen při vypouštění, ale i při odchytu koroptví pro komorování a přenosu do komor, nebo jako vhodný „obal“ při případném prodeji koroptví do jiné honitby. Nejlépe je když se vypouštění provádí za tmy před svítáním. Díky šetrné přepravě a protože je nejen v bedně, ale i venku tma, tak jsou koroptve klidné. Při vypouštění obsluha pracuje ve vzdálenosti cca 30 m od místa vypouštění a to nejlépe v úkrytu. Musí se přitom chovat klidně a postupovat s rozvahou. Zatáhnutím za provázek přes vypouštěcí mechanismus se otevřou dvířka. Je třeba posečkat i delší dobu po otevření dvířek až koroptve samy z bedny, obvykle ne najednou, vyjdou. Pak i divoké komorované koroptve danou lokalitu obsazují klidně bez vzlétnutí a dochází také okamžitě k rozštipování.

c) ochrana koroptví při zemědělských pracích

V době hnízdění koroptví provádíme plašení koroptví v ohrožených kulturách kosením před započetím snůšky loveckým psem. Také sami plašičem vlastní konstrukce vyhledáváme a konečně ve spolupráci s obsluhou sekaček zachraňujeme už vysečená hnízda pernaté zvěře. Jak známo koroptve hnízdí většinou v okrajových částech polních kultur. Po dohodě se zemědělci výrazně pomůže odložení sklizně tohoto pruhu v šířce asi 20 m až na dobu po ukončení hnízdění. Zde také pomůže biopás či dočasný remízek umístěný v okraji pole.

2. Řízený chov

Vysečená hnízda jsme schopni dolíhnout ve vlastní líhni a koroptvičky odchovat přes dolíheň a voliéru, které pak přidáváme k rodičovskému párku ve voliérce, nebo ve volnosti, dovolí-li to okolnosti. Vhodným rodičem pro takto získaná kuřátka se nám jeví lichý divoký kohoutek – celibátník, kterého lze získat při zimním odchytu koroptví pro komorování. Téměř jako ideální způsob adopce pro námi odchovaná kuřátka je divoký (vodivý i nevodivý) párek koroptví. Podstata adopce spočívá v přidání určitého počtu přibližně stejně starých kuřátek doma vylíhlých k divokým rodičům v honitbě. Lze to provést např. tak, jako J. Machovský z Víckova (okr. Žďár nad S.), jenž kuřátka umístil do papírového sáčku, opatřeného otvory k dýchání a sáček položil do blízkosti koroptví. Koroptví kohoutek při osvobozování kuřátek sáček doslova zobákem rozcupoval a poté si je odvedl.

Odchov koroptvích kuřátek přes voliéry k odchovancům chceme realizovat pouze z vajec zachráněných z vysečených hnízd a to v tom případě, že se nám nepodaří pro vylíhlá kuřátka zajistit náhradní divoké rodiče (nebo celibátníka). Základem chovu jako cesty ke zvýšení stavu koroptve polní v daném území je a musí být i nadále místní divoká populace koroptví. Nyní stále ještě velmi rozšířený voliérový chov koroptví a jejich následné vypouštění do honiteb považujeme za nesystémové opatření, které se podle všech zkušeností neosvědčilo, i když je stále dotačně podporováno. Přistupujeme k němu jen v případě naléhavé potřeby urychleně doplnit počet koroptví v honitbě a to ještě jen za předpokladu, že je zajištěna řádná celoroční péče o koroptev v honitbě a je už upraven biotop. Když se nám podařilo stabilizovat stavy divokých koroptví v honitbách oblasti chovu Křiby, můžeme využít k dalšímu zvyšování jejich počtu metodu reintrodukce odchovanců, které jsme získali odchovem pod náhradním rodičem. Pokud nemáme v honitbě dostatečnou populaci místní divoké koroptve, která je schopná přijmout je mezi sebe, je reintrodukce odchovanců koroptve do honitby téměř zbytečným plýtváním časem a finančními prostředky.

3. Úpravy biotopu pro koroptev polní

a) Situace

b) Zajištění finanční prostředků

c) Možnosti úprav krajiny

Průběh provádění úprav krajiny a výhled do r. 2005

Posouzení vhodnosti biotopů z hlediska potravních a pobytových nároků koroptve

Doporučení

Situace

Početní stavy koroptví v okolí obce Milešín se pohybovaly v rozmezí let 1994 – 98 v průměru kolem 10 ks koroptví. Kruté zimy 1995-1996 zdecimovaly koroptve tak, že v roce 1997 nebyla koroptev pozorována vůbec. Až v roce 1998 se jako zázrakem objevilo 12 kusů. Koroptev nebyla myslivecky řádně obhospodařována a to ani pro ni v nejkritičtějším tj. zimním období. Koncem září 1999 byl stav koroptví v zájmovém území Milešín 31 ks – 3 hejnka. Po celé jarní období (až do počátku hnízdění) byly koroptve pozorovány ve zvýšeném množství po celém zájmovém území, jako v letech předešlých. Při pěkném počasí za večerů se ozývali kohoutci z jednotlivých jimi obsazených lokalit. V době před sklizní pícnin jsme prováděli plašení slepiček z ohrožených lokalit (ohařem v době před zahnízděním) a později jsme se snažili o záchranu hnízd před vysečením.

První kuřátka jsme pozorovali koncem června v místech potravních políček. Tyto byly pokryty nízkou a řídkou vegetací, která umožňovala koroptvičkám oschnout od rosy, nebo i po letní bouřce. Dále bylo nalezeno na dvou potravních políčkách jejich popeliště tam, kde byl přes políčko vodní erozí naplaven jemný písek a zemina ze sousedního velkolánu pšenice. Od počátku sklizně obilovin jsme monitorovali výskyt hejnek pro podzimní sčítání koroptví. První hejnko o 23 ks jsme objevili ještě přede žněmi na pruhovém travním políčku. V průběhu žní se ukázalo hejnko v počtu 16 kusů, 7 ks, 8 ks, dále 11 a 22 ks, 14 ks a jako poslední hejnka o 10 ks a 9 ks koroptví. Z celkového počtu 109 ks koroptví jsme započítali do stavu 7 hejnek o počtu 76 koroptví. Dvě hejnka o 33 ks se už pohybovala na a za hranicemi zájmového území Milešín.

Hned po sklizni obilovin se kolem pruhových potravních políček a námi vytvořených biopásů pohybovala 3 hejnka (12, 14 a 7 ks), a to zvláště tam, kde tyto políčka protínala velkolány posečených obilovin – strniště. Většina koroptví v této době však preferovala pole s okopaninami (brambory a řepu). S postupem posklizňových prací v září se další hejna stáhla na pruhová potravní políčka nebo do jejich těsné blízkosti (9 a 16 ks), koroptve v této době rády volily jako denní stávaniště i vzrostlé porosty hořčice, kterou zemědělci oseli plochy pro zaorání na zelené hnojivo. V pruhových potravních políčkách se od počátku září vyskytovalo větší množství křepelek polních (jednotlivě i hejnka), zejména když dozrávala pohanka. Stahovali se sem i bažanti, které zde pak bylo možné pozorovat v průběhu celého podzimu až do zimy. Po podmítnutí strnišť začala políčka navštěvovat srnčí zvěř, která s oblibou spásala zralé plody pohanky a kapustu. V druhé polovině září nalétávala na zob v políčkách (v ranních a večerních hodinách) hejna strnadů a vrabců polních a na bodláky a proso větší množství stehlíků obecných.

K počátku listopadu (zvláště v průběhu října) šlo vypozorovat srážení koroptvích hejnek do houfů. Přičemž stále koroptve kopírovaly původní areál rodiště. Stavy koroptví byly k 1.11. 67 ks ve 4 houfech. Po napadnutí sněhové pokrývky se koroptve na novou situaci „připravovaly“ asi týden, přičemž jejich pozorování bylo sporadické. Koroptve jako by se v tuto dobu z honitby vytratily. Po překonání tohoto období je bylo možno pozorovat již na jejich stálých (zimních) stávaništích. V zájmovém území Milešín bylo ke konci prosince 2000 celkem 43 ks koroptví ve 4 hejnech. Ztráta oproti letnímu stavu dosáhla již 43 %. Koroptve vzhledem k charakteru velmi mírné zimy počaly navštěvovat zásypy až na přelomu prosince a ledna, což oddalovalo jejich odchyt pro komorování. Koroptve však byly i přes uvedené ztráty ve výborné kondici vzhledem k dostupnosti přirozené potravy. V této době působili jejich ztráty hlavně pernatí dravci, pro které byly koroptve snadným cílem na sněhové pokrývce. Snad se sem za nimi „stáhli“ z větší vzdálenosti. Tato zima potvrdila zkušenost našich starých myslivců ohledně zimovišť koroptví na Milešínsku. Jedná se o lokality „Na suchách“, „Na žlíbcích“ a částečně „Jarníky.“ Tyto lokality jsou předurčeny jako zimoviště zvláště z důvodu konfigurace terénu (závětrné svahy), dostatku liniových křovin, situování svahů na jih a dostatečné vzdálenosti od souvislého lesního porostu. Proto na tyto lokality také zaměřujeme většinu úprav biotopů pro příští rok. Podle získaných zkušeností se dá předpokládat, že při souběžném provádění úprav biotopu a řádné myslivecké péče jsme již schopni udržet stavy koroptví v zájmovém území v dostatečném počtu.

Stavy koroptví

b) Zajištění finanční prostředků

Hlavní finančním zdrojem k zabezpečení úhrady nákladů na úpravy krajiny je Program péče o krajinu MŽP ČR. Jde o podporu obnovy ustupujících populací původních rostlinných a živočišných druhů, jejich přirozených společenstev a stanovišť. Podpora nám byla poskytována až do výše 100% podle rozpočtové dokumentace. O dotaci žádal, pokud to nebylo přímo myslivecké sdružení, zpravidla uživatel, jako je třeba zemědělský podnik nebo vlastník pozemků. Součástí žádosti jsou např. popis projektu, souhlas vlastníka pozemku s činností uvedenou v projektu, vyjádření příslušného orgánu ochrany přírody a doklady o vlastnictví pozemku včetně pozemkové mapy. Předpokladem pro úspěšné uskutečnění projektu bylo správně umístit prvky k úpravě krajiny do soustavy polí. K tomu jsou již nutné určité odborné znalosti, vyplývající ze zkušeností, které se získají až po více uskutečněných projektech. K tomu bylo nutné vytvořit úplně nové formuláře a další podklady projektu. Jde o uzavření dohody o vydání pozemků do vlastního užívání tzv. náhradní plnění, nebo výdej v historických vlastnických hranicích. Tomu předchází vyměření, vyznačení nebo výdej pozemků v terénu. To se neobejde bez mapového díla (např. 1:2880) se zakreslením vydaného pozemku a aktuálního výpisu z listu vlastnictví. K vlastnímu vytvoření např. biopásu slouží tiskopis pověření, jehož prostřednictvím se projedná záměr úpravy biotopu s vlastníkem pozemku a odsouhlasí jeho provedení, nebo jím pověří někoho jiného. Osou projektu je rozpočet.Víme-li o jak velký pozemek, jakého tvaru a jaký typ úpravy se jedná, po poradě se zemědělci stanovíme snadno rozsah potřebných prací. Jedná se o přípravu půdy, hnojení, kultivaci, ochranu výsadby proti okusu atd. Známe-li náklad na měrnou jednotku, snadno stanovíme náklady celkem. Pak zjistíme spotřebu osiv nebo sazenic a propočtem v zjištěných kusech či kg na zvolenou plochu dostaneme zase celkové náklady. Tyto dílčí propočty provádíme na dílčích výkazech a tak se závěrem dostaneme k celkovému sumáři nákladů na projekt, což je vlastně výsledný rozpočet. A nezapomeňme na rezervu (do 5 %) rozpočtované částky k pokrytí neočekávaných nákladů.

Po převzetí projektu na pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny, byla provedena jeho předběžná kontrola i v terénu. Někdy je nutné doplnit či upřesnit jeho podklady. Následně je zaslána smlouva o provedení prací, kde jsou podrobně stanoveny všechny podrobnosti. Po ukončení prací následuje jejich kontrolní převzetí. To že dotace je uhrazena obvykle až na samém konci roku, působí jisté potíže při financování prací. Mezi myslivci a pracovníky AOPaK z pracoviště Havlíčkův Brod se už vytvořily velmi dobré a korektní vztahy, které jsou významným přínosem k uskutečňování těchto náročných plánů.

c) Možnosti úprav krajiny

Mimo kvalitní celoroční péči o koroptev v honitbě a využití metod řízeného chovu s následným vypouštěním jsou nezbytnou podmínkou pro zvyšování stavů koroptve polní především úpravy biotopu. Naším cílem není hromadné vypouštění odchovanců z voliér, ale doplňováním odchovanými koroptvemi podpořit místní divokou populaci. Jedině s využitím, lépe řečeno, ve spolupráci s divokou koroptví populací, lze stavy této zvěře v krajině zvednout z kritických na záchovné počty. Jako nejdůležitější součást naší péče o koroptev je zřizování vhodných biotopů. S touto prací jsme začali v roce 1999. Vysázeli jsme 0,47 ha trvalých remízků (tam kde to vlastníci pozemků dovolili), přičemž jsme se je snažili vytvářet formou liniové zeleně, vedené přes polní celky. Dále jsme vytvořili 0,12 ha biopásu a to tak, že původní travní společenstva jsme ponechali bez kosení stejně jako v případě trvalých remízků. Ty tvoří školkované sazenice dubu, jeřábu ptačího, hlohu, smrku, borovice lesní a modřínu opadavého. Veškeré plochy remízků jsme podseli síjí trnky, šípku a hlohu. V roce 2000 jsme biopásy rozšířili o dalších 0,28 ha, zřídili jsme úhor o ploše 0,25 ha a pruhová potravní políčka o výměře 0,93 ha, tedy celkem 1,46 ha upravených ploch. Biopásy jsme již nepodsévali. Dále popíšeme některé příklady podrobněji.

- pruhové potravní políčko, dnes nazývané biopás

Pruhová potravní políčka – biopásy (dále jen PPP) jsme umístili po dohodě se zemědělci tak, aby jim nenarušovaly obhospodařování polí mechanizací. Začátkem května jsme je oseli směskou tvořenou pohankou, lupinou bílou, krmnou kapustou, hořčicí a ječmenem. Do třech týdnů počala semena klíčit a během druhé poloviny července nově vzniklý porost plochy opanoval. V době, kdy byla koroptví kuřátka nelétavá (první polovina června) byl porost směsky řídký a protože ostatní vegetace kolem byla hustá a vysoká, tak políčka sloužila koroptvím k osušení v ranních hodinách po bohaté rose (několikrát pozorováno), podobně jako v případě letní bouřky, kdy těsně po dešti koroptví slepička vyvedla na plochu pruhového políčka kuřátka, a ta se tam pak slunila. Do doby žní, kdy v polích byl dostatek klidu, krytu a kuřátka již poletovala na větší vzdálenosti, nejevily koroptve už o políčka výrazný zájem.

Rostliny vzešlé po síji směsky na PPP opanovaly plochu až v druhé polovině července. Pozdní nástup květu plodin směsky a následná pozdní zralost semen a plodů zaručují, že porosty políček drží semena dlouho do zimy a tím vytvářejí bohatou potravní příležitost v období kritickém nejen pro koroptev. S postupem sklizně obilovin a tím snižujících se potravních zdrojů, pobytových ploch a krytu, se koroptve začaly do porostů PPP, nebo jejich blízkosti stahovat. V této době již dozrávala pohanka a počalo metat proso. Na PPP v době těsně přede žněmi kvete pohanka, která láká množství včel a ostatního hmyzu. V hustých porostech pruhových potravních políček nebyly v této době koroptve pozorovány, což lze však přičíst na vrub mohutnosti porostu (ideální kryt pro zvěř) nejen na políčcích, ale po celém revíru. Koncem srpna po odkvětu pohanky začne výrazně narůstat proso.

Koncem září s postupem sklizně okopanin jsou pruhová políčka jediným krytem a zásobárnou potravy v zemědělské krajině, což je výrazné zvláště před vzejitím ozimů. V této době je již veškerá pohanka zralá, dozrává proso a krmná kapusta také intenzivně dorůstá.

V polovině října směska pohanky, prosa, kapusty, lupiny bílé, ječmene a hořčice je v plné zralosti. V porostu se začíná ukazovat podíl kapusty, která se v průběhu podzimu stává dominantní rostlinou.

V listopadu po prvních mrazících krmná kapusta už ukončila svůj růst. Její výška je místy až 150 cm. Plody prosa a pohanky jsou v té době již z velké části spotřebovány. Výška porostu a množství potravy přilákalo mimo koroptví i množství ostatní zvěře (bažant, zajíc srnčí) a pokračují nálety zpěvného ptactva (zvláště strnad obecný a vrabec polní).

Na přelomu prosince a ledna jsou PPP intenzivně navštěvované zvěří a ptactvem. Bylo možno vypozorovat až enormní tlak všech druhů přezimujících živočichů na tyto „zásobárny“ potravy. Tento fakt svědčí o skutečně „hladové“ krajině zemědělsky intenzivně obhospodařované. Tvorba dostatečného počtu políček tuto skutečnost do značné míry zmírňuje.

V druhé polovině ledna a v únoru je už téměř veškerá úživná složka v políčcích vyčerpána. Výjimku tvoří laty prosa, ve kterých se ještě nacházejí semena.

- úhor

Další možností obohacení krajiny je úhor. Úhor vznikne po zorání pole na podzim a v dalším roce v dubnu už samovolně zarůstá bylinnou vegetací. V červenci většina rostlin na úhoru kvete. V této době probíhal na ploše monitoring výskytu atraktivních rostlin zastoupených v potravě koroptve polní. Koncem září jsou rostliny na úhoru v plné zralosti a plní již i funkci krytu. Sousední pozemky jsou sklizeny a připraveny k podzimní orbě. Tím se stávají pro koroptev neatraktivní a ta vyhledává kryt a potravu v úhoru. V zimě význam úhoru jako pobytové a potravní plochy přetrvává výrazně déle než na sousedních pozemcích. Limitujícím faktorem je výška porostu vůči výšce sněhu.

- remízek

Velký význam mají i remízky, které rozdělujeme na trvalé a dočasné. Již v době, kdy vnášíme síť PPP, biopásů či úhorů do krajiny, zhodnotíme kde a jak je přičleníme ke stávajícím krajinotvorným prvkům.

Trvalý remízek zakládáme v březnu až dubnu výsadbou sazenic dubů, smrku, jeřábů, hlohu, olše či vrb a dalších druhů stromů a keřů. Jádro remízku tvoří jehličnan, jenž po dosažení výšky asi 2 m komolíme sestřihnutím vršku. Vnější plášť remízku je tvořen listnáči, které podséváme semeny šípku, hlohu a trnky. Dbáme na to, aby okraj remízku byl nepravidelný, proto už případné ojedinělé úhyny nevylepšujeme. Tím vzniknou uvnitř malé plochy porostlé pouze bylinami. Sazenice neožínáme, ale provádíme ošlap buřeně. Na podzim terminály a kmínky stromů a keřů natíráme repelenty proti okusu zvěří. Vždy by se mělo jednat o plochy větší než 0,05 ha.

Zvláštním způsobem zakládání liniových trvalých remízků složených ze stromů či keřů, třeba na dosud holé meze, je pokládáním tzv. roštin. Jde o pokrytí lokality vyšší vrstvou větví z průklestu ovocných stromů či z těžby listnáčů. Postupně se sem díky ptactvu dostanou semena keřů či stromů, která mají po vzklíčení vrstvou větví zajištěnou ochranu před okusem zvěří do doby než vzrostou. Tento tlak zvěře v zemědělsky intenzivně obhospodařované a jinak pusté krajině je na vysázenou zeleň enormní.

Dočasné remízky lze zakládat výsadbou topinamburu, který ovšem není vhodný z důvodu přilákání nežádoucích prasat divokých, či síjí čiroku. Nebo můžeme použít starý recept Schmoranzův, kdy se vysévá směs prosa, konopí, hořčice, pohanky olejky a pískavice. Konopí dnes raději nahradíme komonicí bílou, a můžeme přidat i kapustu. Tím že tento porost vydrží i přes zimu, poskytuje zvěři mimo potravy hlavně úkryt. Proto se zakládá hlavně ve velkých lánech polí k jejich rozčlenění. Na jaře se pak zbytek remízku zaorá.

d) Průběh provádění úprav krajiny a výhled do r. 2005

Úprava biotopu pro koroptev polní v intenzivně zemědělsky obhospodařované krajině není věcí jednoduchou ani jednorázovou. Klade vysoké nároky na erudovanost a pracovní nasazení myslivců a na pružnou a solidní spolupráci s vlastníky půdy a zemědělci. Tím, že jsme vlastníky půdy přesvědčili o správnosti našich kroků, které postupně povedou k ozdravení krajiny, jež se tím stane atraktivnější pro řadu volně žijících živočichů, jsme získali kvalitní základnu k plošnému rozšíření námi prováděných úprav do let budoucích. Už v roce 2000 se nejen zemědělci „na vlastní oči“ mohli přesvědčit, že námi prováděné úpravy jejich činnostem nijak neublížily (např. nenastalo zaplevelování sousedních pozemků), neomezily je ve výběru technologií při obhospodařování polností, ani na vlastnických právech k jejich pozemkům. A sledovaného záměru tj. postupné reintrodukce koroptve (i jiných živočichů) lze touto cestou dosáhnout (zvýšené stavy koroptve polní).

V roce 2001 jsme biotopy rozšířili o dalších 0,13 ha, pruhová potravní políčka o 0,43 ha, celkové úpravy se rozšířily již na plochu 7,11 ha . Funkci pruhových potravních políček, tj. zdroj jadrné a zelené potravy, rozšíříme i o funkci krytu, který by přetrvával hluboko do zimy, kdy sníh již překryje porosty pohanky a prosa. Všechna pruhová potravní políčka budeme i v následujících letech ošetřovat zemědělsky v běžných agrotechnických lhůtách při sledování námi uvedených cílů (kryt a potrava), přičemž sklizeň nebude prováděná po zralosti porostu vůbec. K dalšímu zemědělskému ošetření pruhových potravních políček dojde v dubnu následujícího roku jejich přeoráním, pohnojením a osetím (polovina května) směskou atraktivní pro koroptve. Tímto postupem na políčcích v zájmové oblasti zajistíme pro koroptve i ostatní živočichy:

V době zvýšené vegetace (konec května a začátek června) dostatek volných (nebo vegetací řídce pokrytých ) ploch stejnoměrně rozmístěných v zájmové oblasti za účelem oschnutí urousaných a mokrých koroptvích kuřátek

Po sklizni hlavních zemědělských plodin dostatek krytu v jinak pustých polích

V době podzimní a zimní nouze o potravu dostatek jadrné a zelené potravy včetně případného krytu.

Do roku 2005 hodláme kolem Milešína zvýšit plochu na celkem 20,50 ha, což by už bylo více než 10 % z celkové plochy našeho zájmového území.

Úpravy biotopů pro koroptev polní v krajině kulturní stepi, kvalitní myslivecká péče o ni během celého roku a zvláště pak v zimě a zimní komorování koroptví jsou tři pilíře ke zvýšení počtu této nádherné zvěře v krajině. Přitom činnosti k záchraně koroptve takto vedené pracují v lokalitě pouze s divokou populací, která má vytvořené potřebné reflexy pro život a rozmnožování ve volné přírodě. Jde o vysoce kvalitní a cenný genetický materiál ohroženého živočicha, pro danou oblast ničím nenahraditelný.

e) Posouzení vhodnosti biotopů z hlediska potravních a pobytových nároků koroptve

Pro účelné posouzení vhodnosti provedených úprav biotopů pro koroptev polní v roce 2000 jsme provedli monitoring potravních příležitostí v upravených a pro srovnání i neupravených lokalitách. Na lokalitách (úhor – hrubá brázda, úhor - strniště, biopás, pruhové potravní políčko, brambořiště ošetřované chemicky, brambořiště neošetřované chemicky, ječmen a pšenice ošetřované a neošetřované chemicky, trvalý remíz, kosená louka a jetelovina) jsme náhodně rozmístili několik zkusných ploch o rozměrech 1 x 1 m, ve kterých jsme vyhledávali pro koroptve potravně vhodné rostliny a jejich množství. Tyto hodnoty jsme zpracovali na:

% zastoupení zájmových druhů rostlin,

% zastoupení prvních deseti nejatraktivnějších druhů,

množství zastoupení plevelů

a potravní atraktivnost dominantní rostliny na ploše pozemku.

Pro skutečně komplexní posouzení biotopu jsme mimo potravní nabídku rostlinnou hodnotili i další kriteria:

Krytina během celého kalendářního roku

Ohrožení koroptví snůšky při sklizni

Celková potravní atraktivnost v průběhu roku

Ke konečnému posouzení jsme potřebovali zjistit ještě množství nabídky živočišné potravy. Pro toto jsme zvolili následující řešení: Pro pozemky neobhospodařované zemědělsky – pořadí první – předpoklad výskytu pestré druhové škály hmyzu všech vývojových stádií včetně mravencovitých, pro pozemky obhospodařované zemědělsky bez použití chemie – pořadí druhé (dostatečné množství hmyzích druhů včetně např. koníkovitých), pro pozemky obhospodařované zemědělsky s použitím chemie pořadí třetí – kolísání početních stavů hmyzu, jejich absence či kontaminace, jako zdroje potravy koroptve polní. Jednoduchým aritmetickým průměrem všech pořadí, tj. pořadí vhodnosti stávanišť, potravní nabídky rostlinné a živočišné, nám vyšlo konečné pořadí atraktivnosti jednotlivých biotopů nalézajících se v zemědělsky obhospodařované krajině pro koroptev polní ( sestaveno od nejlepšího po nejhorší):

Úhory hrubá brázda a po strništi, kde trávy netvoří dominanty

Pruhové potravní políčko

Biopás s převahou trav a brambořiště neošetřované chemicky

Pšenice a ječmen bez chemického ošetření

Trvalý remíz

Kosená louka

Brambořiště chemicky ošetřené

Pšenice a ječmen chemicky ošetřované

Jetelovina

Z tohoto vyhodnocení je zřejmé, že ani predační tlak přirozených nepřátel včetně regulovaného lovu koroptví odchytem není tak nebezpečný jejím stavům, jako změny struktury - charakteru - krajiny a intenzifikace zemědělství.

f) Doporučení

V současnosti je třeba podporovat už vyzkoušené možnosti zvýšení stavů koroptví polní, jako ohroženého živočicha. K tomuto by bylo dobré prosazovat: Podporu vzniku úhorů (jako je už uvažovaná ve státech EU), by se mohla stát jednou z možností řízeného útlumu intenzifikace zemědělství. Toto je ovšem možné prosadit pouze zavedením dotační politiky státu cílené na vlastníky pozemků, případně zemědělce – uživatele a to tak, aby úhory byly neobdělávané od „jara do jara“ Úhor, jako potravní a pobytové stanoviště je nutné předržet přes zimní období a to zvláště pro koroptev. I v průběhu ostatních měsíců je úhor biotopem pro řadu ohrožených a vzácných živočichů. Výsadbu rozptýlené zeleně a remízků. Zde je také možná spolupráce vlastníků pozemků, myslivců, lesníků a všech složek ochrany přírody a tvorby ŽP .

Tvorbu pruhových potravních políček - biopásů, která by se mohla stát příspěvkem myslivců nejenom pro zvěř, ale i pro ostatně volně žijící živočichy. Koroptvím v době nouze slouží tyto plochy jako zdroj potravy, ale i úkrytu po sklizni všech zemědělských plodin.

Státem řízenou podporu záchranných chovů ohrožených druhů živočichů, v případě koroptve polní podmíněných jejich komorováním přes zimní období a dále pak podpora takových forem reintrodukce, která zajistí v lokalitě jedince druhu (koroptve) schopné přežít a rozmnožovat se. Podmínkou k dotování zazvěřování koroptví by ovšem mělo být předchozí vytvoření vhodného biotopu pro koroptev v krajině.

Závěr

Postupně jak se dostavovaly výsledky práce, snažili jsme se o nich co nejvíce informovat, ale zejména z počátku to nebylo jednoduché. Ale dnes už jsme i na tomto úseku dosáhli určitých výsledků. Uspořádali jsme u nás o výsledcích práce myslivců 3 semináře, z nichž ten poslední v roce 2002 už byl celostátní a navštívilo ho více jak 100 účastníků. Už to nebyli jen myslivci, ale i pracovníci státní správy a samosprávy na úseku myslivosti, ale také ochrany přírody. Všechny semináře byly vždy doplněny ukázkami úprav krajiny v terénu. Poslední seminář a výstavu už finančně podpořil z Fondu Vysočiny Krajský úřad kraje Vysočina. Výsledky činnosti byly prezentovány na celostátním semináři „Pernatá zvěř“ v roce 2001, nebo v roce 2004 na celostátním semináři „Změna v krajině a zvěř“. Informace o tom také vyšla jako zvláštní příloha Zpravodaje ekologické výchovy Sisyfos (č. 6-7/2003). K úspěšnému řešení dané problematiky jsou potřebné finanční prostředky. Je jisté, že pokud by se měly tyto úpravy krajiny realizovat ve větším rozsahu nebude to možné pokrýt z Programu péče o krajinu. Proto jsme přivítali další možnosti – podporu některých mysliveckých činností z programu podpory hospodaření v lesích a nejnověji podporu zemědělského hospodaření v rámci agroenvironmentálních opatření. Na toto téma proběhla v dubnu 2004 informační schůzka zemědělců a myslivců spolu s ochranou přírody v Milešíně.

V roce 2002 se uskutečnila v Galerii Sýpka u Osové Bítýšky výstava nazvaná „Úpravy a tvorba krajiny nejen pro koroptev polní,“ na které si mohl její návštěvník porovnat drobné úpravy krajiny realizovaných myslivci, vlastníky či uživateli pozemků a komplexní pozemkové úpravy, které provedl Okresní pozemkový úřad. Ojedinělé bylo to, že na výstavě oba dva typy prezentovaných úprav krajiny byly realizovány nedaleko Galerie