Nainstalujte si prosím Flash Player.

Ochrana velkých šelem

Ochrana přírody | 03.02 2010 Email    Delicio.us - save this page

Problematika velkých šelem u nás a Evropě

Je stále aktuálnější, zejména teď po uzavřené dohodě ČMMJ s hnutím Duha o spolupráci při jejich ochraně. Škoda, že se k tomu nepřistoupilo už tehdy ! A budeme schopni alespoň nyní vystupovat aktivně ? Ta druhá strana stále aktivní je. Proto si dovolujeme předložit sérii článků jak byly uveřejněny na tehdejší www.prvnimyslivecka.cz v roce 2000. Další informace si už čtenář musí laskavě vyhledat v odborném tisku sám. Bude jich určitě za ty roky mnoho.

Výsledným souhrnem snah ochránců přírody je velmi poutavě zpracovaná Metodika Českého svazu ochránců přírody č. 32 - "Ochrana velkých šelem v ČR" od Petra Stýbla, která vyšla v Praze roku 2005". Metodika Českého svazu ochránců přírody č.32

Na tomto příkladu je vidět, že se pasivita nevyplácí ani v zdánlivě méně významných věcech, které jsou najednou tak důležité. Budeme schopni se z tohoto příkladu poučit ? Nevím, když sleduji ohlasy veřejnosti na to stanovisko k nedávno vysílanému Večerníčku!

Omlouváme se čtenářům za nepřesnosti a nedostatky, které mohly vzniknout od doby, kdy byly následující informace sestaveny.

Informace redakce www.prvnímyslivecká.cz

V minulém a tomto roce vyšla v časopisech Veronica, Nika a Ochrana přírody řada článků či zpráv věnovaných problematice nejen vlků. Z mnoha různých důvodů považujeme za vhodné na tyto věci upozornit. Je to i proto, že většina myslivců nemá k těmto informacím přístup a přitom se tolik dotýkají současnosti i budoucnosti myslivosti. Proto jsme pořídili z těchto článků rešerše. Doufáme, že se nám podařilo vystihnout věcně správně a co nejvíce stručně smysl a obsah článků. Domníváme se, že Vám pomohou zorientovat se v této složité problematice. Zejména umožní porozumět některým mezinárodním dohodám, mezi něž patří třeba Bernská úmluva. Zvláště doporučujeme věnovat pozornost akčním plánům nebo strategiím, které již byly přijaty k ochraně a podpoře velkých šelem v Evropě a jsou postupně uskutečňovány. Lépe tak pochopíte jednání orgánů ochrany přírody a ochránců velkých šelem. Je na místě asi otázka, kde byli zástupci nejen naší myslivosti, když se tyto plány projednávaly? A přitom se týkají i chovatelů hospodářských zvířat a dalších skupin obyvatelstva u nás. Na závěr uvádíme článek, který jistě všechny myslivce potěší. Popisuje výsledek šetření případu údajně nezákonně zastřeleného vlka v Beskydech. V monitorování informací tohoto druhu chceme dále pokračovat. Přivítáme proto upozornění čtenářů o dalších zdrojích informací na toto téma, které jsme zatím neobjevili.

Poznámka : Zájemce o podrobnější studium problematiky odkazujeme na citované zdroje.

Přehled informací:

1) Osud vlků v Beskydech je nejistý

2) Stanovisko k výskytu vlkov v Beskydech

3) Monitoring vlka obyčajného v Beskydoch

4) K výskytu vlků v Beskydech

5) Ochrana hospodářských zvířat před šelmami

6) Velké šelmy - kam s nimi ?

7) Jak je to v Čechách s Bernskou úmluvou ?

8) Uskutečňování celoevropské strategie v ochraně velkých šelem.

9) Akční plány na ochranu velkých šelem v Evropě.

10) Byl to vlk nebo pes ?

1) Bartošová, D.,1998: Osud vlků v Beskydech je nejistý - Veronica, 12/1: 1-7

Zooložka Správy CHKO Beskydy ve svém článku uvádí výskyt vlků od r. 1994, popisuje vliv vlků na ovce, projednávání náhrad škod způsobených vlky a zamýšlí se nad tím, zda jsou vlci člověku nebezpeční. Popisuje právní ochranu vlka u nás a porovnává ji s praxí. Vlk je kriticky ohroženým druhem a proto byly zamítnuty žádosti o povolení odlovu vlků požadované některými beskydskými obcemi a myslivci. Zeslabení přísné ochrany vlka spatřuje v prováděcí vyhlášce k zákonu o myslivosti, protože tím došlo k posílení odvahy střelců k lovu vzácných šelem. Od vydání vyhlášky následoval nezákonný odlov vlků. Zmíněná vyhláška dokazuje, že naše myslivost je s ochranou našeho přírodního bohatství na štíru. Velké šelmy jsou příkladem toho, že myslivost v praxi nadále rozlišuje zvěř na tzv. užitkovou a škodnou. Konstatuje, že výskyt vlků v Beskydech závisí na jejich ochraně na Slovensku. Závěrem uvádí perspektivy existence velkých šelem v CHKO Beskydy. Navrhuje prosadit zřízení fungujících klidových zón, změnu prováděcí vyhlášky k zákonu o myslivosti a myslivecké hospodaření příznivější pro ochranu predátorů.

2) Finďo, S.,1998: Stanovisko k výskytu vlků v Beskydech - Veronica, 12/1: 1-5

Pracovník Lesnického výzkumného ústavu Zvolen popisuje význam rozšiřování vlčí populace ze Slovenska na západ. Zabývá se údajnou nebezpečností vlka pro obyvatele. Hodnotí význam vlka v Beskydech. Bez ochrany stád ovcí je budoucnost vlka nejistá. Navrhuje podmínky k zachování vlka v Beskydech. Ministerstva ŽP ČR a SR by měly jednat o neudělování výjimek na lov vlka a měly by projednat úpravu náhrad škod chráněnými živočichy na domácích zvířatech. Je nutné zpracovat projekt ochrany domácích zvířat, pokračovat v osvětové činnosti a řešit otázku likvidace volně se pohybujících psů v přírodě. Pro výzkum ekologie a etologie vlka je vhodné navrhnout společný Česko-Slovensko- Polský projekt.

3) Lukáč, J., 1998: Monitoring vlka obyčajného v Beskydoch - Veronica, 12/1: 5-7

Popisuje výsledky sledování vlků v letech 1996-7 a stanovuje areál výskytu vlka v Beskydech na ploše asi 200 km. Uvádí, že počet vlků na Slovensku (cca 250 ks.) předurčuje jeho rozšiřování především západním směrem. Přínos vlka vidí pro kvalitu lesních ekosystémů v tom, že reguluje spárkatou zvěř a lišky, tím omezuje škody zvěří v lese a tlumí výskyt vztekliny, nebo moru prasat. Podle autora je vlk v přírodě nenahraditelný. Na závěr se zabývá ochranou hospodářských zvířat před predátory. Nadměrné škody vlky byly způsobené nedostatečnou péčí chovatelů o ochranu stád. Je nutné, aby chovatelé zajistili dostatečný počet psů a personálu k ochraně chovaných zvířat, protože ani pojišťovna by bez splnění těchto podmínek zvířata nepojistila. Bez splnění těchto požadavků nebude, podle autora článku, obnova chovu ovcí v oblasti CHKO Beskydy možná.

4) Kunc, L., 1998: K výskytu vlků v Beskydech - Veronica, 12/1: 8-11

V článku shrnuje své poznatky o výskytu vlků. Pro další výskyt vlků v Beskydech má význam jejich ochrana na Slovensku, kde je stejně jako v Polsku snaha snížit jejich počty na polovinu. Beskydští vlci se mohou stále považovat za migranty, kteří se zde trvale usídlí za situace, kdy bude území Slovenska vlky „nasyceno“. Při schopnosti vlků rychle překonávat velké vzdálenosti, jsou úvahy o tom, jak s vlky zde hospodařit, stále ještě předčasné. Poukazuje na skutečnost, že neexistuje právní předpis, který by upravoval odpovědnost státu za škody způsobené volně žijícími, zvláště chráněnými živočichy. V konečné fázi to má ten dopad, že poškození vlastníci mají potom snahu vzít spravedlnost do svých rukou. Dokud nebude schválen příslušný zákon zůstane z tohoto důvodu osud vlků nejistý. Závěrem konstatuje, že se koncem roku 1997 potvrdila jeho obava, že malá populace vlků v Beskydech zanikne.

5) Správa CHKO Beskydy, 1998: Ochrana hospodářských zvířat před šelmami, Veronica, 12/1: 8-10

V článku se uvádí, že i částečná ochrana ovcí na pastvě vede k výraznému omezení škod působených šelmami. Konstatuje, že MZe ČR se možnosti hradit tyto škody vzdalo vydáním prováděcí vyhlášky k zákonu o myslivosti. Je vypracován návrh MŽP ČR o náhradách škod, způsobených chráněnými živočichy, kteří jsou zároveň zvěří. Do doby než bude schválen je nutné, aby si chovatelé své ovce přiměřeným způsobem chránili. Jsou zde uvedeny konkrétní způsoby ochrany ovcí spočívající v uzavírání ovcí přes noc do pevných chlévů, zajištění dozoru na pastvě, hlídání ovcí psy a uplatnění netradičních způsobů ochrany elektrickými ohradníky nebo instalací zradidel. Článek konstatuje, že odlov vlků požadovaných chovateli zvířat nebo myslivci nic neřeší, protože se tím jen uprázdní prostor pro novou vlčí populaci. V závěru se přimlouvá za to, přiznat právo na existenci i těm formám života. které občas bývají v rozporu s lidskými snahami.

6) Koubek, P., 1998: Velké šelmy - kam s nimi ? - Veronica, 12/3: 14-15

Autor, vědecký pracovník Ústavu ekologie krajiny AV ČR Brno konstatuje, že konkurenční boj vrcholových predátorů - člověka a velkých šelem - dosahuje na území ČR svého vrcholu. Ke škodě věci je tento problém velmi často zjednodušován na trojúhelník - „bezohledný myslivec - velké šelmy - militantní ochranář“. S rostoucí medializací problematického vztahu člověka a velkých šelem se vytrácí objektivita a stupňuje vzájemná nedůvěra. Zatím nejmenší problémy jsou s medvědem. Je to mimo jiné i proto, že na území ČR zatím pravděpodobně žijí pouze dva až tři medvědi na severní Moravě. Pravděpodobného vítěze známe v kauze vlk. Podle posledních údajů se v zimě 1997/98 objevili v Beskydách občas jeden až dva vlci. Příčinou snížení počtu je nezákonný odstřel na obou stranách hranic. Na příkladu vlka možno demonstrovat typické prvky chování všech zainteresovaných skupin. Dle soudu autora článku hrají prim úředníci státní správy, kteří jsou přesvědčení, že se vše musí přizpůsobit pokud možno okamžitě zákonným předpisům. Nejurputnější souboj je v současné době veden o rysa. Jak ukazují předběžná zjištění, populační dynamika rysa se zpomaluje a v některých oblastech výskytu početnost rysů stagnuje. Uvádí, že v ČR žije cca 150 , ačkoliv údaje myslivecké statistiky uvádí 268 rysů. Rozporuje tyto údaje a ptá se pracovníků Mze ČR, zda takové údaje mají smysl a komu to poslouží. Odpověď lze najít v článku uveřejněném v časopise Myslivost, kde je záměrně překrucován původní text MŽP a článek se hemží tendenčně vybranými údaji, které mají za cíl celou situaci vyhrotit a všem ukázat, kam ve svém postoji v ochraně rysa mohou zajít. Příkladem této snahy bylo i jednání svolané jakousi Asociací profesionálních myslivců do Žďáru nad Sázavou. Cílem bylo vyjádřit stanovisko k „přemnožení některých škůdců“ myslivosti a úroveň tohoto jednání byla naprosto odlišná např. od semináře pořádaného v německém Deggendorfu. Rozdílnost obou akcí dokumentuje výsledek - ve Žďáře nad S. vzniklo jakési usnesení proti rysovi, v Deggendorfu účastníci spontánně založili nadaci, jejímž cílem je úhrada škod způsobených rysem na hospodářském zvířectvu. Dále uvádí, že se jako zoolog děsí možnosti s jakou mohou státní úředníci zasahovat do tak citlivého organismu, jakým je naše příroda. Jako myslivec považuje za největší škodnou právě ty úředníky, kteří o svých rozhodnutích nepochybují a kteří v myslivosti vidí neustále jakousi zemědělskou a lesnickou prvovýrobu. Závěrem uvádí, že bude-li rysí program realizován v praxi, závisí v současné době do značné míry na většině účastníků žďárského semináře. Pokud většina z nich svůj postoj nezmění, pak musí mít autor článku o osud rysa ostrovida v ČR obavy.

7) Jak je to v Čechách s Bernskou úmluvou ? Nika, časopis pro ochranu přírody a životního prostředí, 1998 - 19/1-2: 6-7

V článku (podepsaném -IHM-) se konstatuje, že Česká republika k ní připojila jako jeden z posledních států v Evropě svůj podpis a ta nabyla platnost 1.2.1998. Svůj souhlas však doprovodila výhradami, které z ochrany vyjímají některé z našich nejohroženějších druhů živočichů, což je troufalost devalvující význam podpisu a vyvolávají i pochybnosti o právní čistotě tohoto kroku. Stalo se tak na nátlak ministra zemědělství, který zjevně podlehl myslivecké lobby. Nejzávažnější ze tří výjimek se týká vlka, medvěda, jestřába, výra, poštolky a obou kání. Argumenty, které Luxův úřad k prosazení výjimek použil, totiž, že jde o opatření, které má umožnit regulaci tzv. potravních specialistů a běžné využití dravých ptáků v sokolnictví, neobstojí. Je zřejmé, že asi žádné argumenty přírodovědců nepřesvědčí myslivecké „praktiky“, aby změnili své chování v přírodě. Nejsou-li ovšem schopni překročit stín geneticky zakódovaných tradic předcházejících generací fořtů a lovců a korigovat je s výsledky vědeckých poznatků, jde o velmi vážnou výzvu ostatním občanům a jejich organizacím, aby nepřestávali usilovat o změnu současného stavu věcí. Momentálně ministerstvo ŽP bohužel selhalo a nedokázalo celistvost bernského dokumentu a tím i ochranu dravých ptáků a šelem v důležitém okamžiku obhájit. Závěrem je v článku uvedeno, že podle názoru myslivců jsou draví ptáci, medvědi, vlci, ale i pracně reintrodukovaní rysi dobří tak akorát proto, aby měli na co střílet a pořádat pochybné kratochvíle. O přírodu jim pochopitelně nejde. Ta je přece od toho, aby ji člověk nejen využíval, ale žel i zneužíval. To sice není nic nového, ale je potřeba na takové lidi neustále ukazovat, aby nemohli zastávat funkce, ve kterých mohou dále škodit.

8) Uskutečňování celoevropské strategie v ochraně velkých šelem. Ochrana přírody, 1999 – 54/7 : 219

Účelem Bulletinu Celoevropské strategie biologické a krajinné rozmanitosti - Strategy Bulletin - je rozšiřovat informace o uskutečňování různých témat činnosti státy, mezinárodními organizacemi a nevládními organizacemi.

Vybrali jsme téma činnosti 11 : Akce pro ohrožené druhy (Bernská úmluva o ochraně evropské flóry a fauny a přírodních stanovišť) - Ochrana velkých šelem:

Zasedání v Aetos (Řecko) za účasti expertů a skupiny zřízené iniciativou „Velké šelmy pro Epropu“ a WWF přijalo tříletý strategický plán na ochranu velkých šelem. Cílem této spolupráce je podpořit a udržet životaschopné populace velkých šelem, které tvoří významnou složku evropských ekosystémů a krajin, stejně jako pomáhat jejich společné existenci s lidmi.

Jedná se zejména:

- podporu politické roviny, akčních plánů a směrnic pro znovuvysazování druhů a jejich přijetím Stálým výborem Bernské úmluvy

ochranu velkých šelem zahrnutou v příloze II. a III. Bernské úmluvy

zintenzivnění spolupráce mezi státy, které jsou místem výskytu stejných populací velkých šelem v Alpách, na Balkáně a v Karpatech a posilování přeshraniční spolupráce mezi státy

ochranu druhů a stanovišť tím, že budou zřízena území zvláštního zájmu na ochranu, jako součást sítě Smaragd (druhy jichž se to týká potřebují velký životní prostor a areál na šíření)

sběr informací v členských státech Bernské úmluvy, které si při vstupu zajistily výhrady a výjimky k určitým druhům velkých šelem, stejně jako informací o užívaných metodách lovu. Iniciativa Velké šelmy pro Evropu by měla posoudit obsah dvouletých zpráv předkládaných členskými stranami o udělených výjimkách ve spojení s Bernskou úmluvou a bojovat s jakýmkoliv nezákonným lovem pomocí porovnání s národní legislativou o myslivosti.

9) Akční plány na ochranu velkých šelem v Evropě. Ochrana přírody, 1999 - 54/8 : 249 - 251 a Ochrana přírody, 1999, 54/ 9 : 280 - 281

Akce pro velké šelmy v Evropě, iniciativa řešená v rámci Bernské úmluvy s finanční podporou WWF skupinou odborníků z řady zemí, připravila akční plány pro rysa ostrovida, rysa pardálovitého, medvěda hnědého, vlka a rosomáka. Tyto akční plány byly schváleny Stálým výborem Bernské úmluvy na zasedání v prosinci r. 1998. Cílem plánů je udržet a zlepšit soužití životaschopných populací těchto šelem a člověka, jako nedílnou součást ekosystémů a krajiny.

Akční plán na záchranu rysa ostrovida usiluje o ochranu rysa na celoevropské úrovni. Ačkoliv ochranu a péči o tento druh zajišťují jednotlivé státy na svých územích, rozsáhlé území, na které se bude šířit životaschopná populace, vyžaduje mezinárodní koncepci. Nezbytná je proto přeshraniční spolupráce.

V Evropě je uvedeno 10 výskytů populací rysa. Nejpočetnější jsou populace Severská, Baltská a Karpatská s počtem cca 6700 rysů na území větším než 1 milion km2. Populace Balkánská a Dinárská zahrnuje na výměře 12 tisíc km2 250 rysů. Alpská populace zahrnuje na 4O tis. km2 150 rysů a Jurská populace spolu s pohořím Vosgésy zahrnuje 14 tis. km2 a více jak 30 rysů. Pyrenejská populace na francouzské části pohoří byla rysem obývána ještě v nedávné době.

Česko- bavorská populace rysa zahrnuje území ČR, Německa a Rakouska - 6 tis. km2 - 100 rysů. Tato populace byla do území navrácena vysazením, osídlené území je omezené a izolované od ostatních výskytů.

Ve většině oblastí, kde se rys a další velké šelmy vyskytují, je rys považován za nejméně problematického predátora. Dnešní negativní vztah k rysovi má základ ve dvou střetech - s myslivci a chovateli dobytka.

Rys ostrovid je zařazen v příloze II. CITES, kde jsou uvedeny druhy, které

nejsou nutně ohrožené vyhynutím, ale mohly by být, kdyby obchod s nimi nebyl usměrňován

vypadají tak podobně jako ohrožené druhy zapsané v příloze I., že je obtížné je rozlišit.

Na mezinárodním trhu je po kožešinách rysa velká poptávka a např. Německo nebo Itálie patří mezi hlavní dovozce.

V uvedeném materiálu jsou pro každý stát vypsány aktivity, které by se měly realizovat pro ochranu rysa. Tyto činnosti jsou pro naše území již zahrnuty v Metodickém pokynu MŽP k provedení záchranného programu rysa ostrovida, uveřejněném ve Věstníku MŽP 1998.

Akční plán na ochranu vlka v Evropě vychází z materiálů skupiny expertů IUCN a jejího "Manifestu a směrnic pro ochranu vlka" na jehož základě byla v roce 1992 přijata strategie ochrany vlka v Evropě a dalšího jednání ve Švýcarsku v roce 1995. Plán je zpracován až na poměry jednotlivých zemí.

Během posledních let se v některých zemích populace rozrostla zejména z východu směrem na západ a italští vlci na sever. Vlci se tak vyskytli v Německu, Francii a České republice obdobně jako po první a druhé světové válce. Tento proces se odehrává s různou odezvou veřejnosti a veřejné správy.Dynamika populace a schopnost rozptylu ukazují na nezbytnost koordinace. Je nutné vědět co je třeba dělat při návratu vlka, aby se minimalizovaly konflikty a optimalizovalo potencionální šíření.

Dnes je největší populace ve východních státech, Rumunsku a balkánských státech, Polsku a na Slovensku. Tři menší populace jsou na iberském poloostrově, ve Skandinávii a Itálii.V některých státech se vlk nevyskytuje, ale je tu třeba mít pro případné znovuosídlení připravenou legislativu a představy o řízení péče.

Velikost teritoria je v Evropě od 100 do 500 km. Malé množství vlků neobývá žádné teritorium. Jsou to jedinci, kteří např. opustili mateřskou smečku a hledají nové území .

Záporný vztah k vlkovi je obecně rozšířený a problém nebezpečí, které vlk pro člověka představuje, je zatížen množstvím událostí z minulosti. V dnešní době nejsou žádné důkazy, že by zdravý vlk představoval nějaké nebezpečí pro člověka.

Škody na domácím zvířectvu jsou nejvážnějším problémem v řízeném vývoji populace vlka. Avšak tyto škody jsou mnohem menší ve srovnání s jinými příčinami ztrát a mnohdy jsou zkreslené škodami, které působí toulaví a divocí psi. Hlavním důvodem ztrát je nedostatek ve strážním systému chovatelů. Mnoho evropských zemí poskytuje kompenzaci vzniklých škod. V některých státech, kde vznikají velké škody, jsou vlci pronásledováni a stříleni.

Byl rozpracován soubor opatření, který je nutno realizovat za mezinárodní spolupráce na celoevropské úrovni. Pro každý stát jsou doporučena opatření, která by měl realizovat. Tyto aktivity jsou zaměřené na řešení a plánování řízené péče o vlka, ovlivnění evropské politiky ve vztahu k vlkovi, obnova stanovišť, identifikace koridorů a zabezpečení dostatku potravy. Plán péče musí analyzovat dostupnost potravy, protože potencionální kořist je z velké části přísně kontrolovaná myslivci nebo farmáři. Konečně jde i o ozdravení populace vlka, řešení škod na dobytku, řešení problému toulavých psů a vlčích kříženců. Omezené škody na dobytku jsou nevyhnutelné, ale rozsáhlé škody není možné tolerovat. Nutno také zavést informační program pro farmáře a výchovné programy včetně systému kompenzací škod nebo pojištění. Zde bude platit zásada, že kompenzace budou hrazeny jen po určitou dobu a za předpokladu dodržení stanovených podmínek - realizace opatření na ochranu stád atd.. V případě toulavých psů řešit jejich odchyt. Lov vlků musí být kontrolován tak, aby byl biologicky přijatelný a zvažován v rámci existující mezinárodní legislativy. Ve většině evropských zemí se také myslivci dívají na vlka jako na konkurenta v lovu. Je třeba skoncovat s formami prémií za odstřel a zavést pokuty pro nezákonný odstřel. Také založit výzkum na sledování vlivu vlků a lovců na místní populaci kořisti a působení vlků na populace kopytníků ve vztahu ke škodám na lesních porostech.

10) Byl to vlk nebo pes ? Ochrana přírody, 1999 - 54/9 : 287

V říjnu 1998 profesionální strážce Správy CHKO Beskydy oznámil nález mrtvého vlka u obce Dolní Lomná. Bylo konstatováno, že zvíře odpovídá velikostí a zbarvením srsti vlkovi, ačkoliv zde zejména scházela hlava a tělo bylo ve značném rozkladu. Podezřelé bylo zejména to, že byl nalezen v místech,kde se vlci trvale vyskytují a kde byli podle místních občanů nezákonně loveni.Proto bylo podáno trestní oznámení na neznámého pachatele.

Při vyšetřování se zjistilo, že byl střelcem místní myslivec,který uvedl, že však nestřelil vlka, ale křížence německého ovčáka a aljašského malamuta. Po zkoumání odebraných vzorků tkání Státním veterinárním ústavu v Brně bylo zjištěno, že se nejedná o vlka. V březnu t. r. obdržela Správy CHKO ještě zprávu z LVÚ ve Zvolenu, že rozbor vzorku srsti dokázal také, že se nejedná o vlka. Tím byla celá záležitost uzavřena. O výsledku byla zpracována informace pro tisk a zaslána ČTK v Praze.

Autorka se dále zamýšlí nad tím, proč a jak a kde vlastně byl tento pes myslivcem střelen. Správně uvádí, že lze očekávat námitky myslivců, že byli neprávem obviněni. Prý si tuto situaci způsobili částečně sami, neboť pode získaných informací někteří z nich přísně chráněné vlky loví a další to trpí.. Údajně právě v uvedeném místě zastřelil před dvěma lety jeden myslivec vlka a má doma jeho lebku a kůži. Podobných zpráv koluje po Beskydech hodně a současné vymizení vlků v Beskydech jim dává za pravdu. Na nezákonném odstřelu a vyhubení vlkův CHKO Beskydy nic nemění skutečnost, že mrtvá šelma z Dolní Lomné nebyl vlk. Z těchto důvodů musí Správa CHKO stejným způsobem postupovat při objasňování dalších podobných případů. Na konkrétní případy pytláctví vzácných šelem upozornili pracovníky SCHKO vesměs místní občané a dokonce jim ukázali fotografie zastřelených vlků. Z důvodů obav však nebyli ochotni poskytnout oficiální svědectví.

Autorka v závěru konstatuje, že státní ochrana nevynakládá potřebné prostředky a neuplatňuje protitlak, aby zabránila nezákonnému hubení vlků. Přitom v současné situaci může být nově vznikající populace vyhubena několika málo lovci. Prestiži myslivosti by prospělo, kdyby v praxi postupovala tak, jak to ukládá zákon o myslivosti tj. nejen využívat, ale také ochraňovat a zkvalitňovat přírodní bohatství zvěře. V tom případě by se příslušné myslivecké orgány měly zabývat příčinami vymizení vlků z Beskyd a o výsledku šetření informovat státní ochranu přírody. Zejména uvést jaká opatření budou učiněna pro to, aby nepokračovalo špatné hospodaření mysliveckých sdružení a odlov dalších vlků se neopakoval.

Zkušenosti s ochranou velkých šelem svědčí o tom, že nebude možná bez spolupráce myslivců a ochránců přírody.