Nainstalujte si prosím Flash Player.

Obnova koroptve

Ochrana přírody | 03.02 2010 Email    Delicio.us - save this page

Mysliveckou péči o koroptev polní v honitbách, kde se ještě tato zvěř vyskytuje, již nelze ani pozorovat. Dřívější argument taky myslivců, že „vlastně koroptev již není zvěř“ dnes vystřídal zvýšený zájem o „věci budoucí“ po ukončení stávajícího mysliveckého období.

Sebekriticky musíme říct, že o koroptev jsme se jako myslivci v naší obci také nestarali. A když tak výjimečně, nárazově a nekoncepčně. Krutá zima 1995/96, kdy ležel sníh od listopadu až do počátku dubna, zlikvidovala koroptve úplně. V roce 1997 jsme koroptve nepozorovali u nás vůbec, až v roce 1998 se jako zázrakem objevilo hejnko o 12 kusech.

Pro toto hejnko jsme zřídili zásyp krytý smrkovým chvojím. Koroptve jej začaly pravidelně navštěvovat až v druhé polovině ledna. Přes veškerou péči činily ztráty do 15. února, kdy přišla obleva a sníh již do jara nenapadl, 6 kusů. Propříště jsme se rozhodli koroptve komorovat.

V lednu 1999 jsme si zpracovali koncepci chovu koroptve polní na zájmovém území katastru obce Milešín. Sestávala ze dvou částí. První pojednává o přípravě biotopu a druhá o vlastní péči o koroptev.

V zájmovém území jsme vytipovali stávající vhodné části krajiny pro výskyt koroptve. Šlo o soustavu záhumenků s terasovitými mezemi, porostlými křovisky, zanedbaný ovocný sad, bývalé pastvisko Mešníky a okolí rybníka Jarník. Tyto jsme doplnili remízky na plochách, kde to vlastník pozemků dovolil (z dotací MŽP – Péče o krajinu) a tyto trvalé kryty propojujeme (v tomto a dalším roce) soustavou biopásů (BP), tvořených jetelotravní směsí, dočasných remízků (DR) z topinamburu a pruhových potravních políček (PPP) složených ze směsi obilovin, krmné kapusty a pohanky. Tyto pruhy ponecháme (kromě PPP) bez dalších agrotechnických zásahů. Jejich šíře je 3-6 m. Trvalé remízky jsou ve třech případech vytvořeny se záměrem vzniku liniové zeleně skrz velké polní celky, v jednom případě má remíz obdélníkovitý tvar.

Soustava DR, PPP a BP má za cíl rozčlenit stávající velké bloky polí a tím vytvořit vhodné životní a pobytové podmínky pro koroptev i v dnes „mrtvé“ zemědělské krajině. V zamýšleném postupu tvorby DR, PPP a BP jsme však brzděni zemědělským využíváním těchto pozemků vlastníky (uživateli), přičemž výše uvedené úpravy lze uskutečnit až po jejich pochopení, souhlasu a s přihlédnutím na agrotechnické lhůty jednotlivých plodin (včetně ročního období). Práce s vlastníky – uživateli pozemků je po všech stránkách náročná. Avšak i v dnešní době má zemědělec pro koroptev pochopení a získávat si je na svou stranu se nám nakonec daří. Lze také doufat, že námi prováděné úpravy pozemků ve prospěch koroptve zvýší atraktivnost prostředí i pro jiné volně žijící živočichy a zvěř v krajině kulturní stepi. V agitaci cílené na rolníky za účelem vytvoření opravdu živé přírody a krajiny venkova vidíme obrovské celospolečenské mezery.

Přes letní období roku 1999 jsme zbudovali 2 zásypy s pultovou střechou (stabilní) v trvalých remízech, které jsou však pro své umístění v křovinách více užívány bažantem, a 4 zásypy klasického typu pro koroptve (tvar písmene A). Další zásyp (pultový) jsme řešili jako mobilní s úpravou pro odchyt podražcem. Dále jsme vybudovali vlček o rozměrech 2 x 2 x 0,4 m. Zásypy jsme v říjnu rozvezli po honitbě do polí, kde jsme očekávali výskyt koroptví, navezli obilnými zadky a smetky semen trav z pod sena. Každý zásyp byl kryt smrkovým nehroubím z prořezávky. Toto se po uplynulé zimě jeví jako chyba. Ověřili jsme si starou mysliveckou pravdu, že s přikrmováním koroptve je potřeba začít až na sněhu a v místech pobytu hejnka. Koroptve se držely „své meze“ a i když 300 m od nich byl zásyp, nebyl jimi navštěvován, protože platí, že „bažant přijde, ke koroptvi jdi !“

V zimním období jsme měli stav koroptví 3 hejnka (12,8.11) a poblíž jednoho hejnka se pohyboval párek, který nebyl ani přes nepřízeň počasí dvanáctičleným hejnkem přijat mezi sebe. Tato hejnka obsadila pouze dva zásypy. Třetí si zásyp „nenašla“ i když se koroptve pohybovaly od něj asi 300 m. Dvanáctičlenné hejnko obsadilo mobilní pultový zásyp, osmičlenné zásyp typu A, a jedenáctičlenné bylo bez zásypu. Z největšího hejnka se nám podařilo odchytit v lednu 11 ks (poměr pohlaví 5 slepiček a 6 kohoutků) z toho bylo 10 mladých a 1 starý kohoutek. Osm koroptví nešlo chytit vzhledem k nevhodnosti zásypu typu A pro odchyt do podražce. Zde byla ztráta 4 ks a z hejnka o 11 ks, které bylo bez zásypu, byla ztráta 9 ks. Stav divoké populace k březnu 2000 byl tedy 11 ks komorovaných koroptví a v honitbě jsme napočítali max. 6 ks.

Závěrem k zimní péči o koroptve lze uvést pouze tolik, že přes maximální péči (přikrmování, pluhování sněhové pokrývky na ozimech a loukách) jsou ztráty ve volnosti vzhledem k predačnímu tlaku obrovské. Přesto však kvalitní zimní péče o koroptve je plně opodstatněná, protože snižuje ztráty vysílením a hladem. Bez komorování ale koroptev rozmnožit z kritických na záchovné stavy snad ani nelze.

V předjaří 2000 jsme k našim domácím 11-ti komorovaným koroptvím dokoupili 16 ks odchovaných koroptví v poměru pohlaví 1:1. Díky zkušenostem p. Machovského, který se o ně v komorách staral, nebyly žádné ztráty a koroptve byly výborné kondici. Vyrobili jsme si tři manipulačně vypouštěcí bedny – zařízení zhotovené ze dřeva o rozměrech 1,2 x 0,6 x 0,4 m. Čelo je řešeno jako padací dvířka a v okraji stropové části bedny jsou dvířka pro vkládání koroptví. Čelní dvířka lze otevírat na dálku přes „šibeničku“ motouzem. Koroptve jsme vypouštěli 4.3.2000 ve třech lokalitách poblíž remízků :

Lokalita I. - vypuštěno 9 ks ( slepičky: 1 divoká a 4 odchovanci, kohoutci 4 divocí)

Lokalita II. - vypuštěno 10 ks (slepičky: 5 divokých, kohoutci : 5 odchovanců)

Lokalita III. - vypuštěno 8 ks(slepičky: 1 divoká a 3 odchované, kohoutci: 2 divocí a 2 odchovaní).

Koroptve jsme z komor do vypouštěcích beden uložili ve večerních hodinách dne před vypouštěním, bedny jsme roznesli po honitbě ráno (od 5.00 do 5,30 hodin) za tmy, přičemž v rámci pokusu pro zvolení nejvhodnější doby jsme koroptve pouštěli postupně. Na lokalitě I. v 6.00 hodin (za šera), na lokalitě II. v 6,30 hodin (za denního světla) a na lokalitě III. v 7,30 hodin (úplné světlo). Ve všech případech se koroptve chovaly stejně (což připisujeme tmě v bedýnkách): po otevření dvířek byly asi 5-10 minut v klidu, poté téměř současně vyběhli za hlasitého čiřikání kohoutci a za nimi slepičky. Takto vytvořené páry se za stálého ozývání rozbíhaly po mezích dál. Do 30 minut byl v lokalitě klid. Ani z jedné bedýnky koroptve nevyletěly, což považujeme za účel korunovaný úspěchem. Vypouštěcí bedny jsme sbírali asi hodinu po vypouštění. Při použití beden naší velikosti lze vypustit až pětinásobné množství koroptví během jednoho rána. Podle našich poznatků koroptve v tmavé bedně reagují tak, jako by byla noc a až po uvolnění čela přivykají dennímu světlu po dobu asi 5 minut. Přitom ve staré literatuře a časopisech bylo doporučováno, aby byly koroptve pouštěny za tmy nad ránem, čímž se mělo zamezit tomu, aby nedošlo k jejich přelétnutí do cizí honitby, což nelze v našem případě potvrdit. Při sběru beden byl dvěma myslivci vyšlápnut ze staré trávy párek koroptví v těsné blízkosti bedny. Přeletěl dvě meze a ukryl se pod keřem hlohu, přičemž nereagoval nijak netypicky nebo ukvapeně.

Ke komorovaným koroptvím jsme záměrně dodali odchovance s cílem anulování příbuzenské plemenitby. Námi zvolený poměr pohlaví odchovanců vůči divoké populaci ve vypouštěných lokalitách nejevil výrazných nedostatků. Během dalších pozorování nešlo podle chování jednotlivců pozorovat, ke které skupině patří. Malý nedostatek však šlo vypozorovat na lokalitě č. II. kde bylo vypuštěno 5 divokých slepiček a 5 kohoutků odchovanců. Tito nejevili vůči sobě takovou agresivitu při rozštipování, jako v případě divokých kohoutků a proto lokalitu Mešník (výměra asi 5 ha křovisek a mezí) obsazovali výrazně pomaleji než kohoutci (párky) na zbývajících dvou lokalitách. Lze proto doporučit při vypouštění odchovanců s divokou místní populací důsledně dbát o jejich „promíchání.“ Jak je zmiňováno v úvodu tohoto odstavce, šlo nám o „osvěžení krve“ místní populace. Cíle bude dosaženo snad i tehdy, když jen nepatrné procento odchovanců se reprodukce zúčastní.

Myslíme si, že cesta maximální podpory místní populace koroptve její ochranou, zimním přikrmováním, komorováním, úpravami biotopu a v neposlední řadě i částečným „vylepšováním“ jarních stavů cestou odchovanců povede ke zvýšení stavu koroptví v zájmové oblasti naší honitby. Páteří stavů však musí být „divoké“ místní koroptve. Troufáme si tvrdit, že masivní vysazování odchovanců (a to ještě v horším případě do předem nepřipraveného biotopu) nemůže vést k úspěchu.

V současné době jsme nakoupili koroptví kohoutky a připravujeme se na letní období, ve kterém (konec června) hodláme provést vypouštění koroptvích kuřátek pomocí líšního kohoutka (celibátníka). Tento způsob popisuje více autorů, např. Ing. Sekera: Chov koroptví z roku 1956. Za tímto účelem jsme si vyrobili klícky pro kuřátka s celibátníkem (zatím 2 ks) a pokusíme se k tomuto účelu využít i vypouštěcí bedny. Současně jsme dokončili výrobu 5-ti mobilních pultových zásypů uzpůsobených pro odchyt koroptví do podražce o velikosti 3 x 3 m.

Hodláme nakoupit 14-ti denní kuřata, která nám p. Machovský přislíbil odchovat ve svých voliérách. Tím získáme i odchovance pro jarní vypouštění s komorovanými koroptvemi pro předjaří roku 2001.

Chtěli bychom touto cestou poděkovat p. Křížovi z OkÚ za pomoc při projednávání žádostí o dotace a p. Machovskému za bezvadné komorování odchycených koroptví. Děkujeme všem vlastníkům pozemků a jejich uživatelům v obci Milešín, kteří nám vyšli vstříc při budování našeho záměru úpravy biotopů. Úspěšná byla také spolupráce s orgány ochrany přírody na referátu ŽP OkÚ a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR v Havlíčkově Brodě. Přáli bychom si a to také přejeme všem myslivcům Žďárska, kterým není osud koroptve lhostejný a chtějí pro ni něco udělat, aby se jim dostalo aspoň třetiny pomoci (radou i činem), které se nám dostalo od OkÚ a OMS. Je zarážející, že naše snaha o záchranu koroptve nebyla iniciována mysliveckou organizací a počátek naší práce byl a je pozorován se značnou skepsí. Do projektu jsme vložili vlastní peníze a další finanční prostředky jsme získali od lidí a organizací, kterým náš projekt byl blízký. Děkujeme touto cestou Kolpingovu hnutí Velká Bíteš a p. Slámovi, Lahůdkářství Velká Bíteš, jenž sám je zapálený myslivec.

Jestliže naše cesta bude jedna z možných k dosažení cíle obnovy stavů koroptví, ukáže čas. V práci je třeba pokračovat několik let, než bude možné říci, jaký je skutečný výsledek. Vždyť je takové množství faktorů, které koroptve ohrožují a limitují a které nejsou v moci člověka (počasí v době snůšky a vodění kuřátek –„červen dělá koroptve“). Povinností myslivce je „něco pro to udělat“. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale zároveň sebe a svůj obor – myslivost tím degraduje do pasivity a každá pasivní složka zákonitě jednou zmizí. Je třeba dokázat, že myslivost (a my myslivci) jsou tím oborem lidské činnosti, který nejenom z přírody bere, ale přírodě mnoho dává.

Milešín 20.3.2000

Mühlhansl Ivo, Odehnal Josef, Jobánek Petr